I já bych chtěla panu Troškovi potřást rukou a dát mu pusu třeba na čelo, protože jsem starší než on. Možná, že bych mu přinesla i moji specialitu "bramborový placek jak ho dělám já". Popřála zdraví a poděkovala za to, že svoje filmy opravdu nemusí točit pro "ceny" ať již jakékoliv. Úsměv obyčejných lidí je ta největší odměna za práci, protože je "upřímný". A film "Andělská tvář" je i "moje káva". Když je mi nějak šoufl, tak si vzpomenu na učitelku "Jiráskovou" a broukám si podle nálady. Květináče ale z okna neshazuji. Díky, pane Zdeňku Troško.

Díky za inspiraci. Nemám sice žádné houby zmrazené, ale koupila jsem si hlívu a tak si ji udělám s těstovinami. Dost zapékám brokolici a jiné s bramborem ve slupce, ale houby mě nenapadly. A protože červenou řepu mám ráda, takže to určitě bude mňam. Díky.

A díky tvým veršům, Zuzko, jsme bohatší o neskutečný rozměr tvé poezie. Dík!

Konec mě rozesmál, ale z toho ostatního je mi smutno. Jako dítě jsem se bála snad jen zubaře a 3. světové a pak ještě výprasku, když jsem šla už potmě domů z "lítačky". Co já se natoulala pořádně daleko od domova! Ve městech je o strach vyjít večer do kina nebo nechat kolo u obchodu, byť by bylo zamčené. Naštěstí bydlím v malém, takže občas zapomínám na opatrnost a ráno bývám nadšená, že mé nezamčené kolo stojí ve stojanu před domem. Opět jsem si hezky početla.

Včera na ČT1 byl pořad M. Jílkové přesně na toto téma za účasti ministra Kuby. Když pominu "všechny výlevy", tak pravdu řekla paní u pultíku (71 let) , že nikdo neví jak se bude chovat když mu bude 70+. Není to přesná citace. Jeden 50 letý muž neustále mluvil, "že důchodci na ty předváděcí akce jezdit nemají a že on by... Domnívám se, že paní hovořila právě k němu. Já bych jen dodala, že "Sytý hladovému nevěří".

Jano,těším se na tvoje myšlenky,i když některé z těchto zmíněných jsou opravdu moudré,já říkám,že mám myšlenky přebytečné a ty potom musím ventilovat psaním,jen jsem ještě nenašla tu správnou barvu,nevím totiž,jestli mě povznášejí,nebo tak trochu ničí.Děkuji ti za pěkné připomenutí.

Tak výstižné!

Intimní, působivé...

Myslím, Jano, že jste šťastný člověk - radovat se z maličkostí každý neumí a citlivě se rozhlížet kolem sebe.

Teď docela nedávno byl film na ZOOM o tomto Rakušanovi a celá příprava na seskok. Baumgartner dokonce rok přípravy přerušil, protože se "nesžil" se skafandrem Nakonec to zvládl.Zajímavý byl ten film. Stálo to spoustu peněz, ale když se člověk zamyslí nad tím, že tento seskok nebyl pro "parádu" pana Baumgartnera, ale čistě z medicinského a astronautického hlediska, tak klobouk dolů. Hlavně, že se mu nic nestalo a přežil.

Gramofon jsme doma měli v rádiu. Byla to taková dost velká bedna. Měli jsme spoustu desek. Pro děti to byli Broučci, Ferda Mravenec. Rodiče poslouchali hlavně písničky W+V. Je to již dávno. Ani nevím, kde ta spousta desek zůstala. Pak jsme měli modernější gramofon, a to jsem desky kupovala sama. Plavci, Olympic atd. Vzpomínám si, že jsem chytala těsnopisem paní Evu Olmerovou, "......pak se dáš na cestu známou, staletou... tam mohou jenom ti, co lásku dovedou dát. Víc si nepamatuji. Dynamit od Olympiku. Bylo toho více. Pak přišly "magiče" a teď máme YouTube. To to letí. Kdo ale ty staré desky nevyhodil, jako např. K.Gott ... si je určitě chrání jako "oko v hlavě".

Možná právě proto, že je krása pomíjivá, budeme se stále snažit udržet si ji. A paní Knoblochová to dělá s grácií sobě vlastní. Přeji jí ještě mnohá šťastná léta a "našemu Honzovi" děkuji za pěkný rozhovor s ní.

Zajímavá báseň. Hodně obrazná a symbolická. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil. Vystihla jsi to však jako vždy dokonale.

Partner dostal k šedesátinám wellness pobyt pro dva v hotelu Iris v Pavlově na jižní Moravě. Bydlíme spolu na severní Moravě a nevlastníme auto, takže jsme při představě cestování vlakem a autobusem nijak nejásali. Přesto to byl krásný zážitek, včetně cestování probouzející se jarní přírodou. U nás ještě sníh, tam zeleň a kvetoucí meruňky. Pěkné ubytování, příjemný personál, výborná kuchyně. Na jedné straně výhled na Novomlýnské vodní nádrže, na druhé na Pavlovské vrchy se zříceninou Dívčí Hrady a všude kolem vinice. Zvenčí jsme si užívali masážní vany, zábaly z rašeliny a vířivku, zevnitř jsme se nechali oblažovat dobrým jídlem a místním lahodným mokem. A i když nám na zpáteční cestě pršelo, vezli jsme si s sebou dobrou náladu z hezky stráveného pobytu. Dodatečně jsme poděkovali za krásný dárek a omluvili se za jeho ne příliš nadšené přijetí.

Šest milionů? To je tedy nářez! Díky za spoustu zajímavých informací. Byla jsem jen v Harrachově a u Mumlavského vodopádu.

I ona měla štěstí, že byla mladá a hezká a narazila na nefalšované džentlmeny.

1*****nemám co dodat.Díky.

Myslím, že jste měla na jihu Kréty připomenout také Matalu, známé středisko hippies z 60. let, kteří se ubytovávali ve skalních výklencích u pobřeží.

Jitko, díky tobě jsem se teď v duchu prošla ulicí, kde jsem vyrůstala. Žije tam moje sestra, a i když mohu dovnitř, všechno je jinak. Čas nezastavíme, ale krásné vzpomínky nám zůstanou. Za tyhle verše by se ani Seifert nemusel stydět.