Co říct? Byla to těžká doba. Můžeme jen doufat, že nic podobného nevrátí.

Cizina - a zejm. "éroplánová" doprava jde mimo mne. Jsem už 20 r. v důchodu - ani to nestačilo pro naši zem - snad ještě něco "stihnu"? Ale tu CK aspoň sdělím do rodiny - možná někdy využijí.

Podle mého názoru je Facebook "žrout času" a největší drbárna o blbostech....

Moc hezké. A pohladit labuť, to se mi asi nikdy nepodaří.

Myslím, že starší mají trochu tendenci být skeptičtější, ale zcela určitě nehraje prvořadou roli jen věk, nýbrž situace, v které se nacházejí, tj. méně financí, větší výdaje za léky a různé zdravotní úkony, a navíc ještě vidina blížící se nemohoucnosti a potřeba zajištění odpovídajícího bydlení a péče. protože je opravdu velký rozdíl, zařadit do ankety 58-leté nebo osmdesátníky a výše. Já třeba se stavím k roku 2017 pozitivně, ale jak to bude dál???

Já jsem si, Lenko, tohle při čekání zkoušela, ale zatím jen s křestními jmény, to je jednodušší. Od každého písmena tři, bez hledání a dlouhého přemýšlení. od C jsou myslím Cerhenice, v Británii Cambridge, v Německu mají E často, třeba Erfurt, Essen nebo Eisenach. No, raději toho nechám, abych se teď do toho nezamotala.

Elenko, hezká povídka...už se těším na další část..

Existuje cestovní portál Senior 55+, dá se s nimi cestovat a mít jednolůžkový pokoj bez příplatku. Cestuji s kamarádkou a zásadně jenom v jednolůžkových pokojích bez problémů. Každá máme své pohodli. Do zahraničí cestuji zásadně sama. Domluvím se a vše si zařídím. S tim, abych někomu překládala a starala se, mám jenom špatné zkušenosti.

Zdeni, vy se nezdáte :-) Má románek pokračování?

Je to, Nino, krásná báseň. Pokud je však pokračováním Tvé poměrně nedávné básně Pozdní láska, tak bych Ti skoro přála, aby raději nevznikla.

Sama zkušenosti s opatrováním (mimo vnoučat) nemám, ale moje sestra v důchodu nějaký čas tuto práci vykonávala. Vždy to s dětmi uměla, měly ji moc rádi. Na starosti měla jen hlídání dětí, nic navíc. Jenže dnešní moderní výchova, nijak děti neomezovat jí dávala pořádně zabrat. Měla celý den na starosti dvouletého a čtyřletého chlapečka. Ten větší zlobil a z rozpustilosti zkoušel co si může dovolit (vylil třeba hrneček s kakaem na stůl a smál se tomu ). Na vlastní děti jde zakřičet, nebo je plesknout přes ruku, ale tady to nešlo. Víc sestru bavilo dělat průvodce, třeba v muzeu, nepřinášelo to tolik starostí a vracela se domů odpočinutá, kdežto od opatrování dětí unavená.

I vagony za tím tendrem jedou pěkně po řadě. Nemůžou jet mimo kolej, to je přeci nasnadě.

Tak tedy "na zdraví" všech dam Pivcových ! mm

Naprosto souhlasím. Je škoda, že tolik mladých kouří. U nich jde bohužel zatím jen o požitek a módu, protože problémy ještě nemají žádné. Pokud ale kouří i starší, kteří jasně cítí, že jim to škodí, pak je opravdu nechápu. A nejvíc nechápu ty, kteří jsou lhostejní k ostatním, hlavně k dětem. Ohledně opatření v restauracích jsem jedině ráda. Bylo trapné, když jsme přišli do zakouřené restaurace (to ale nebyla žádná dupárna), a pokud jsme chtěli nekuřácký prostor, byl nám nabídnut nějaký nevytopený kamrlík v suterénu. Jako bychom chtěli něco nestandardního a otravovali.

Líbí se mi aktivita v tipovačce. :-)

Dobré téma v pravý čas. Jsem zvědavá, jaké budou nabídky. Zatím jsme o letošním cestování ani nemluvili. Dáváme přednost cestování v tuzemsku, ale není vyloučeno, že uděláme výjimku.

Příbeh neveselý, leč vzpomínka moc hezká.

Tak to jsem sama zvědavá, jestli se bývalá spolužačka opravdu natolik zaangažovala, že Vám pomohla.

To desatero je sice velmi pozitivní a poučné, ale už každý jednotlivý bod by stál za samostatný výukový kurs. Vše je složitější, kombinované a něčím dalším podmíněné.

Také jsem technický antitalent, i mně trvá někdy hodně dlouze, než na něco přijdu. Ale článek je napínavý až do konce a na konci hodně úsměvný