Tak se už nečerti a užij si Mikuláše.

Vítězi kvízu gratuluji a redakci přeji úspěšný zbytek roku 2016.

Je to moc pěkné, zábavné i citlivé. Jen těch dospěláckých fotek jsem se nedočkala. Ale i tak, díky.

Dobré ráno, tady je sice rušno, ale hluk a křik zatím ještě ne. :-D Tak ať sem chodíte ráda.

S íčkem jsem zažila dvě akce. Jedna v Doksích byla fakt super.Možnám že mohlo být teplejší počasí ale to nemělo vliv na setkání. Perfektní organizace celé akce a setkání s báječnými lidmi se mně i příteli moc líbilo. Druhé setkání v Loučné opět velmi pěkné jak ubytování tak jídlo a program. K tomu kouzelná příroda. Jn škoda, že přítel byl pracovně odvolán a museli jsme předčasně odjet. Těším se na setkání i v příštím roce - věřím, že opět nějaká budou. A tak moje hodnocení je jen kladné. Se závistí či pomluvami jsem se nesetkala nebo o nich nevím. A co nevím neřeším.

Doufám, že o něm někdo poreferuje, ať si užijí i "přespolní" a "přeshorní". :-)

O tomto onemocnění a riziku vím své už asi 14 let. Je třeba věnovat svému zdravotnímu stavu pozornost. Na druhou stranu, žít neustále s pocitem permanentního ohrožení se nedá. Pouze se snažit si zdraví vědomě a zbytečně nezhoršovat.

Jak říkám, šikula.Musela jsem si vše o Dirovi dočíst....

Někdy si z nových knih opravdu nevyberu, ale jsem mile překvapena, když narazím na dříve vydané knihy, o kterých nevím. Stále mám v hlavě čerstvě přečtenou knihu Doktorka v domě Trubačů a čtu i Troufalý autor osudu také od Ilony Borské. Komu chceme věnovat knihu, musíme ho znát a nebo mu nabídnout něco nového k přemýšlení.

Mám dlouholetou kamarádku se kterou jsme už seděly na nočníku v jeslích. Bydlí daleko , ale několikrát denně si telefonujeme. Neumím si ani představit, že bych ji neměla.

Psí vyprávění má pro mě půvab a věřím, že se Dir jako služební pes určitě dokonale předvedl. A ještě vzkaz pro Libora: Já jsem v současné Proře byla a vyprávím o tom v článcích Rujana mě po 44 letech uvítala lijákem a Několik střípků z podzimní Rujany. Dají se tu vyhledat.

Zase jsou tady rady co bych neměla a měla nosit. Myslím,že každá máme svůj vkus a nosíme co nám vyhovuje a co se nám líbí. Nemůžeme se oblékat všechny stejně .Myslím že na íčku žádná zestárlá myš není.Hlavně zdraví miláčkové. Dnes jsem uklouzla na ledu a běhala po doktorech. Je docela fajn, že jsem si vlastně nic nezlomila a nejsem mrzák. Věřte, že jsem při tom,i když dobře oblečená přitáhla jenom pána, který mě zvedl ze země. Ještě však bylo dobře, že jsem měla přijatelné prádlo. V této chvíli mi ale více zajímalo, jestli jsem v pořádku. Ošuntělá nechodím a elegance je rozporuplná. Bez šperků mě rozzářilo to, že jsem přežila. Co s nafintěnou mrtvolou. Stejně by bylo každému jedno, kolik mám těch šperků na sobě. Obličej jsem si zvýraznila blátem, které mě postříkalo,ale zářila jsem stejně a radostí.

Perfektní téma k rozjímání. Jako na zavolanou - zrovna se jím zabýváme. Stačí, aby vás začalo zlobit srdce. Velmi rychle si člověk uvědomí, že jsme i my smrtelní a skutečně neznáme dne ani hodiny. Jsem si vědoma toho, že moje viditelná část je prach, ke kterému se navrátí, a chci, aby to bylo rychle. Rozhodně nehodlám trčet v žádné sebekrásnější "piksli". S tou neviditelnou už si poradím sama. :-)

Klikla jsem na jedničku a nic. Dělám něco špatně?

Další krásný text na Lumírovu píseň

Chtíc, aby spal si ráda poslechnu, ale rozhodně bych tuto krásnou píseň neprznila svým nehlasem. Při úklidu nebo pečení, když jsem sama doma, si zapěju třeba ... sníh se snáší ke střechám ... pouští jdou za oázou ... nebo beránku náš na nebesích ... a další s Vaškem Neckářem.

Když už jsem tam nemohla být, jsem ráda, že vím, o čem to bylo. Je hezké, že Lubomír patří mezi nás.

Tisíceré díky za zveřejnění těchto videí!

Pravdivý článek o tom, jak to doopravdy chodí. Díky za něj.

Kuba je opravdu nádherný ostrov, obzvlášť v zimě. Já na ostrově byla v únoru, koupání super a hlavně na Kubě je zaručena bezpečnost.Co se o ostatních ostrovech v Karibiku říci nedá.