Pamatuji si z doby, kdy jsem působila v Českých Budějovicích, na zemětřesení, které mělo epicentrum v nedalekém Rakousku. Bydlela jsem ve 2. patře na ubytovně, pěkně se to s námi zhouplo a v patrech nad námi začali ječet.

Myslím, Haničko, že úkolem v životě není jen přivést na svět potomstvo. Takže asi splněno nemáš, hezky tu ještě pobuď a vyprávěj ve svém stylu dál!! :-)

Velmi krásné, hluboké a plné citu, navíc dokonale zveršované. Co víc o tom psát? Každý kdo to čte, ten to cítí.

Hani, dík za tip = nejen pro mne. Už 3 moje vnoučata jsou vedoucími skautských oddílů - sdělím pro event. možnost výletu s dětmi.

Norsko je nádherná země pro všechny , nejen pro rybáře....

No,já o tom tak přesvědčena nejsem.Prožívala jsem tuto situaci na vlastní kůži nedávno.A musím přiznat,že to nebylo vůbec lehké.Rodiče můžeme mít rádi sebevíc,ale pokud máme doma i protějšek a lásku či péči v jednom bytě musíte chtě nechtě dělit na několik částí,navíc,když už není k ruce nikdo jiný,kdo by občas jakkoliv pomohl,je to velice těžká situace.

Pro mě hezká myšlenka i postřeh. Vítám vás, pane Bořku, mezi námi. :-)

Polévka může být dobrá. Připomíná mi naší polévku, říkáme jí bílá. Rozdíl je, že nedáváme klobásu, ale vajíčka.

Jiný kraj, jiný mrav. My byli dnes pozdě odpoledne na hřbitově. Byla tam spousta lidí a dětí, světýlek a nazdobených hrobů. Hlavně dětské hlásky oživovaly ponurou náladu. "Můžu říci babičce básničku ?" "Jsou tam oba s dědou?" "Hele brouček , vleze k nim?" "Není to dušička?" Bylo to tak láskyplné, vůbec smutné....

Františku, váš článek se mi líbí. Je komický, ale i k zamyšlení. Bylo by zajímavé, vědět, kdo to napsal.

Žádné noviny nekupuji. Vyhozené peníze za psané lži.

Jani, krásně jsi to napsala :-)

Máš pravdu.Jídlo nebylo samo sebou. Když jsme bydleli v Praze - živili nás příbuzní z venkova. A tady jsme si vyhledali soukromé zemědělce, kteří potřebovali každou korunu a rádi výpěstky a mléko , chleba prodali. Brambory jsme měli až z Václavova od Koryty, ale mléko a chleba z Radošovic .Vajíčka se nakládala do vápna a nudle se tvořily do foroty. Zelí v sudě a cibule v copech. Maminka se nejvíc bála hladu, když ho za války zažila. Nesnáším plýtvání potravinami.

Na Vaši otázku: dětem se nikdy nesmí lhát, ale odpověď musí být adekvátní k jejich věku. Mám zkušenosti se svým velmi zvídavým vnukem, kterému je nyní 10 let. Myslím, že jsem mu vždy odpověděla k jeho i mé spokojenosti.

Zajímavé místo a tajuplné fotky, i když se asi neobejdou bez námitek. Líbí se mi i to vaše motto: I´m only me......

Líbí se mi báseň i fotografie.

V obchodech nebyl takový výběr jako dnes. Na košík se muselo občas chvíli počkat. Na vybrané ovoce se stály fronty. To vše je pravda. Ale jablka byla po celý rok a 3 koruny kilo. Maso bylo za dostupnou. Byly sice druhy masa která byla nedostatková, ale mohli jsme si kopit levnější druhy, které byly vždy. Nebylo tolik druhů potravin, jako v dnešních obchodech, ale my jsme uměli uvařit dobrá jídla i s tak malého výběru. Uzenina byla z masa a né ze separátu a soji jako dnes. Na zboží byly mnohem přísnější normy než jsou dnes a mohli jste si vybrat zda chcete výběr první nebo druhou jakost, tady se nesměly objevit shnilé kusy zboží. Mírně nahnilé se objevovali v nestendardu, což byla třetí jakost. Dnes jdete koupit zeleninu či ovoce a je jedno co je to za zboží, Výběr a nestandard za stejnou cenu. Nechtěla bych, aby se vrátily staré časy, stačilo by, kdyby jsme se vrátily ke starým normám, ale to by pak k nám z Evropských státu nemohl nikdo nic dovézt, protože by se nevešel do českých norem.

Tak tomu ale vůbec nerozumím.

Jiří Bartoška je úžasný. Velmi si ho vážím.

To je tak idylická krajina, že už samo prohlížení fotografií mě naplňuje energií. Vše jako jeden velký celek.