Romčo, opět jsi mě pobavil :-)

No, je pravda, že já se u počítače v práci pěkně křivím, tím spíš, že mám vpravo od něj ještě skener, který stále při digitalizaci dokumentů používám. Kancelářská křesla byla zakoupena jednotně a myslím, že co nejlevněji. Kdo skutečně tráví u počítače hodně času, měl by myslet zcela vážně na co nejlepší pozici zad. Určitě se to vyplatí.

Líbí se mi 10 a 1

Další hezké téma, i když trochu nostalgické. I fotoukázky jsou hezké. To Hana Marčalová netušila, kdo všechno si její přání přečte po 61 letech. Určitě někde památník mám, jen ho najít. A to nebude v mé "haraburďárně" snadné.

Pojala jste jablko výborně, vtipně a v širokém záběru, se znalostí dějin i umění, včetně lidového.

První digitálky jsem si koupila v restauraci, spíš v hospodě, kam jsem chodila s partou, stály asi 120 Kč. Chodili tam stavaři a ti sháněli na přání věci od veksláků. Pronikly tam všechny tehdejší šlágry - kosmetické šminkové kazety, tlačítkové telefony, nahrávací kazety, už opravdu nevím.

To je dobře, že se kabelka i taška našla:-) Já dnes zabodovala jinak.Zvážila jsem, že by nebylo na škodu si koupit nějaký potravinový doplněk na paměť. V lékárně jsem vysvětlila, dostala nabídku produktů i s propočtem, kolik čeho je v čem a kolik ve kterém balení stojí jedna tabletka. Když jsem vytáhla peněženku, uvědomila jsem si, že jsem chtěla ještě něco. Ale co? VZPOMNĚLA jsem si!!! Ale dalo to. Ještě, že jsem si koupila ty tabletky na paměť :-)

Vypadá to krásně! Ta barva je sirupová nebo želatinová?

Dívala jsem se na ní v nějakém pořadu v televizi a to, co vyprávěla a jak se chovala i jak vypadá je opravdu obdivuhodné a záviděníhodné. Napsala nějaké dvě knížky, které si chci sehnat.

Napsala jsem sem na íčko takovou glosu na téma srážka s blbcem.

Krátké a výstižné. Vítejte mezi námi, Mirko.

Bavila jsem se. Moc dobrý.

Moje babička byla prostá žena, byla sirotek, vychovávala jí macecha a měla nevlastního bratra, který trpěl kožní chorobou...Babička chodila málo do školy, musela vždy tvrdě pracovat, leccos jsem se od ní naučila a věřím, že se někde z nebes dívá, jak už i já jsem babičkou-----

Jasně má teta žila do 86 let a umřela ,když ji utancoval jeden děda na plese. Co jedla ? Zelí, brambory, cibuli. Ráno deci slivovice. Praprababička žila do 97. let. Umřela na poli, když jednotila řepu. Co jedla ? Brambory, zelí a slaninu s chlebem. Pila pivo.

To je zajímavé. My jsme na SŠ měli branná cvičení vždy celá škola se všemi studenty a byla to cvičení v terénu. Tedy pochod "kamsi" - cíl znal jen velitel (učitel předmětu Branná výchova), který různé třídy objížděl na motorce a dával dílčí pokyny. Např. pochodovat jako vojenský útvar, vlevo hleď, vpravo hleď, vojenský pozdrav, ohlášen nálet - vyhledat úkryt, nasadit plynové masky, další cíl podle mapy, kterou dostal velitel útvaru - učitel. Vzpomínám na průšvih přesluhujícího učitele - starého pána v důchodu. Rozpršelo se a on pochodoval s deštníkem. Našeho generála zřejmě naštvalo, že musel jezdit na motorce. ZŘEJMĚ NEMĚL DOST PENĚZ NA TRABANTA.

Myslím, že dřív byli lidé daleko fyzicky zdatnější a odolnější. Dobře, že se takovéto akce dělají alespoň ukázkově. Takový zábavný den se musí všem líbit. Pokud jsou ovšem naladěni na stejnou notu. Podala jsi to moc hezky!

Vzpomínám na něj v dobrém.

Tak tady můžu zodpovědně doporučit plemeno Bolonský psík. Jsem jejich chovatelka a s tímto plemenem už žiji 20 let. Mám doma 2 fenečky a jednoho pejska a doufám že se v listopadu dočkám štěnátek

To je pravda, ale škoda, že na fotkách není nějaká korpulentní dáma, abychom viděli, jak docílí zkombinovat úzké kalhoty a obří svetr.

I přes smutné dohry to byla krásná dovolená, ale kde jsou ty fotky? Šup s nimi do Galerie .