Americká kultura (a naši její televizní nohsledi) náš vzor. Chvět se? Nedívat se,zhasínat! K.

Jituško, jsi velká šikulka, takže i tato buchta bude dobrá...Ještě mi zbyla jedna cuketa, tak ji možná časem zkusím podle Tebe udělat :-)

Hezké, paní Mileno.

Romane, jeden zážitek horší než druhý. Čtu to se zájmem, ale už aby se objevila Helenka! :-D

Nepetu znám. To o kočkách jsem věděla, ale že je léčivka, to ne. Pěkné!

Nemám nic proti židovské kuchyni. Hovězí, ryby, drůbež, zelenina, ovoce... Ale dost dobře si nedovedu představit přípravu takových jídel vzhledem k oddělování pokrmů a množství nádobí. Židovské kuchařky musí trávit v kuchyni asi hodně času.

Zuzko moc hezké.

Držím palce a těším se na někdy příště !mm

Na této hře je sympatické, že se hraje venku a člověk se musí hýbat, i když jen tak mimochodem. Navíc se při tom zažije spousta legrace. Bohužel není s kým.

Myslím, že si zbytečně přiděláváte starosti, podléhat TV reklamám není dobré.A Vy již nějaké zkušenosti přece máte.Pána z reklamy s asistentkou jsem jednou zahlédla a prchla jsem od TV. Klamavá reklama !To podstatné Vám totiž nesdělí.

Evo, AHÓÓJ!! Vítá tě bývalá kajakářka a milovnice vodního živlu, ať již stojatého, tekoucího, či mořského. Těším se na tvé vyprávění i fotky.

Nádherné snímky - super. 5 hv.

Jaruš opět poutavé povídání o Portu. Portské mi také chutnalo, byli jsme ve výrobně, ochutnávali a samozřejmě koupili domů. Těším se na pokračování......

Hani, i když už něco z tvého vyprávění znám, moc jsem se pobavila. Těším se na další článek.

Vůbec mne nepřekvapuje, že k tak ožehavému tématu nejsou připomínky. Jeden moudrý muž pravil:,,Jenom díky své národní povaze přežil tento národ v tak exponovaném prostoru tolik set let.Jen kvůli tomu mohl strážmistr Flanderka prohrát v kartách padesát korun za placeného informátora a při opilství zpívat hymnu Hej Slované!

Moc mě to potěšilo!!

V polovině 70. let, kdy já jsem ještě nesměla vstoupit s dětmi z letního tábora pro němčináře do prvního hraničního pásma za obcí Malonty, jela má kolegyně z jazykovky na svatební cestu ke strýci do Paříže. Když se vrátila, líčila vše, co viděla, až mi lezly oči z důlků. Nejvíc mě fascinovalo, že tam byly obchodní domy s nepřetržitým provozem a celé patro kosmetických firem. Inu, mládí! :-)))

S legionářskou tematikou se poslední dva roky (skenuje se dokumentace) setkávám v archivu denně. Je pravda, že Vy jste to pojal klasicky po svém a vypíchl pikantnosti, ale boje našich legií si přece jen snad zasluhují širší pojetí. Pro zájemce snad bude trochu obsáhlejší můj příspěvek Vojenský historický ústav opět zabodoval z r. 2014. Většina bývalých legionářů, pokud válku přežili, se vůbec dobře neměla. Aby dostali přednostně zaměstnání ve státní správě, když dost živořili, museli mít potvrzení o službě. To někdy nedostali, protože se nedochoval žádný dokument o vstupu do legie. Podmínky v Rusku byly chaotické a dokumentace rozhodně nebyla vedena perfektně, svědectví jiných mnohdy nestačilo. Během služby , pokud nepadli v boji, jich hodně umíralo na epidemické choroby. Po válce houfně umírali na TBC, rakovinu, srdeční choroby, někteří i spáchali dodatečně sebevraždu nebo skončili mezi choromyslnými. Vzpomínky na válku a prostředí byly (četla jsem i deník) dost deprimující. Takže Vy jste padl zrovna na takové, kteří se měli dobře. Já podle dokumentace to potvrdit nemohu.

pro naše seniory opravdový ráj.

Tys mě tedy dostala!Čekala jsem kohokoliv,ale podzim né.Ale článeček je moc hezky napsaný,potěšil mě,díky.