Nejsem "magnetem na štěstí" - a proto jsem ráda, že když (jakékoliv) chodí dlouho dokola,. tak aspoň někdy usedne "na vola" = na mne - moc si to považuji!

Hanko, chalupa vypadá mile a název Žichovice neznám, ačkoliv v té krajině s výhledem na Rabí jen přes údolí jsme byli. Škoda, že tablet mě nepustí do prezentace.

Já myslím, že pro Tebe jsou hezké i ty samotné oříšky, ovšem bez červíků. I bez těch občas nasazených v hlavě. :-)

Není třeba slov, nádhera.

Hezky jste se se Zdeňkou povozily a hezky jsi to popsala a nafotila. Tančírna teď vypadá úžasně.

Pěkná fotoreportáž.

Na tuto nemoc zemřela má matka po roce / myslím, že největší podíl měl odchod otce - našel si už během nemoci přítelkyni a bohužel i léčba , která nebyla na takové úrovni jako dnes./. Má žena se léčí již 16 rok a to jí dávali 3 měsíce života. Je už v třetí remisi a stále bojujeme. Článek je dobrý , ale nesouhlasíme s tvrzením aby nemocný člověk byl v kolektivu se stejně nemocným člověkem , zde to neplatí. Manželka byla aktivně zapojena v Kapce naděje a spíše jí to stále více a více deprimovalo / lidé v depresi, umírání/, spíše jsme do začlenění kolektivu zdravých lidí. Jinak co se týče léčby, je to ve zdravotnictví stále o penězích, protekci a štěstí na doktory.

Ve zdánlivě drobných a nenápadných věcech je velká síla a krása.

Seděl jsem pod katedrou - na celé ploše pod stolkem učitele - pod hranou jsem měl tahák na formátu A3, v kalkulačce , na log.pravítku. Taky razím heslo, že přípravou taháků se připravíš lépe. Sám jsem ještě dělal tahákové knížečky manželce na maturitní písemky o několika desítkách stran.

Tak tomu říkám ten správný relax.Moc hezký letní den na zahradě.Díky za něj.

Helenko, díky, díky. Částečně zelenám závistí a částečně jsem spokojená, protože já raději posedávám u vody, v kavárnách a chodím po lese. Poznávací zájezdy před dvaceti lety by mě určitě lákaly, teď už na ně nemám. A s tebou jsem toho už poznala a asi ještě poznám dost. *****

NEVÍM, NĚJAK SE CÍTÍM DEPRESIVNĚ. VYJADŘUJE TO ALE NAŠI současnost AŤ CHCEME NEBO NE !.

To bylo slávy za krásného počasí...Pěkná reportáž .

Zuzko, to je tak milý příběh, krásně lidský. Ano, znám taky takového jednoho zvídavého človíčka. Můj vnouček. Od mala žasnu, co on všechno ví. Ale souhlasím, je to s nimi náročné.

Tak mi z toho trochu rozbolela hlava. Je to nepochopitelné a neuchopitelné, prostě to nechám plynout, protože to stejně nikdy nepochopím.

Jéjda, ráda vítám dalšího pisálka a k tomu humoristu :-). Postřehy z vašeho dvorku a zahrádky jsou sqělé, dík, proto pište, pište dál!

Milé čtení po ránu. Doufám, že se zapojíte častěji.

Vaše vzpomínky rád čtu, mnohé mi také připomínají

I když bych to napsala jinak, cítím to stejně. Krásné!

Pěkný příběh. Vymyšlený nebo ze života?