Stejně to byla skvělá doba po první světové válce.....Ta jeho okenní světla...

Opět zdařilá báseň.

A byla by nějaká fotografie?

Jsem ráda za tenhle Tvůj další "psychotest". Nutí člověka se alespoň nad sebou zamyslet, když už se nedokáže moc změnit k lepšímu. Doufám, že alespoň v některé rovině o sobě mohu říct, že Jsem.

Ahoj, Jitko, báseň je pěkná, se zajímavým sujetem a jsi stále lepší! Držím palce, Vladka

Soni, ty jsi taková pilná včelička. Přeji vám, ať se se svým sportovním týmem umístíte přinejmenším na bedně. *****

Tyto akce mám ráda. Letos se těším buď na Víseckou rychtu v Kravařích nebo do Úštěku. Tam jsou (nejen) velikonoční jarmarky také tradicí.

Tvé prvotní taneční zážitky mi připomínají prvorepublikový studentský film, jak profesor posílal studenty tančit a oni se "dekovali" pryč. Jo, být dlouhou hubenou holkou v nepříliš padnoucích, na těle visících šatech a čekat, kdo pro mě při volence přijde, to byly docela nervy. A přitom jsem uměla tancovat dobře, zato běžně bavit špatně. A najednou jsem byla dospělá, změnila se móda, taneční jsem zaměnila za plesy, vinárny a bary a o tanečníky nebyla nouze. Jenže....Líbí se mi i abiturientská fotky Tvé třídy, skoro si se spolužáky připadám tak mladá-stará jako Tví bývalí žáci. Určitě jim bylo líto, žes nepřišel. Na kantory se vždy čeká. Prima článek. Libore, za pět.

Květo, kde Ty to bereš! Super! V tom dnešním pochmurném ránu mne to příjemně nakoplo! :-)

setkala jsem se se smrtí tak jak každý v našem věku několikrát a vždy to bylo velmi smutné a bolestivé . Smutné poprvé které bohužel patří k našemu životu.

Elen,to je několik příhod naráz,dokážu si to představit.Taky tyro potvůrky nemusím.Jednou jsem pavala v moři dá se říct u kraje,něco se mi motalo kolem nohy,málem jsem se utopila..Při představě,že je to had vyběhla jsem na břeh přes skalisko ani nevím jak.Když vidím v moři hada pádluju na břeh.Byl to kus silného lana a já strachny málem podělaná,to Vám bylo trauma,nikdy nechci vidět hada.Obrázek úžasný a je to had,není to ještěrka .....???

Á, pachatelé se vracejí na místo činu... Tak ať se tam všem "sešlým" opět líbí. :-)

Ano Alenko, moc se ti to povedlo, přivedla jsi mi vzpomínku na maminku, která měla konvalinky moc ráda. Díky.

Danko, Ty jsi nezmar, žena činu. Hezky jsi nám přiblížila své POPRVÉ, pokračovat by jsi mohla příště a napsat o svém POPRVÉ ve zmrzlinovém stánku.. *****

Docela mě tohle povídání překvapilo. V dobrém smyslu slova. Kdyby takhle nás informovala ta naše slavná nezávislá media,tak by to vypadalo asi v republice jinak. Ale je faktem, koho chleba jídáš,toho píseň zpívej si říkají naši novináři a tak zpívají a nebo i mlčí. Prezident je hlava státu, ať ho mám rád či ne. Já taky Havla rád nemám,ale nikdy bych se nesnížil k sundání prezidentské standarty. To byla urážka celého státu. Ta standarta nebyla Zemanova,ale prezidentská! To, že nějací hlupáci vytahli červené kartičky v pravou chvíli bylo snad jasně vidět,že je organizované. Někdo je musel nechat nadělat. A jmenování profesorů prezidentem vychází z ústavy a tak má prezident možnost jmenovat či nejmenovat. Jinak by to byla jen frašk a nebyla by potřeba. A nevidím sebemenší důvod si myslet, že vysokoškoláci či umělci jsou elitou národa. Oni jsou snad něco víc? I když třeba udělají školu v Plzni? Mám tři syny. Všichni jsou vyučeni. Jeden od černého řemesla,soustružník, druhý automechanik a třetí původně prodavač. Ten prodavač si udělal maturitu a dnes dodělává vysokou. Ten automechanik je vyhledávaný a třetí je výborným řidičem. Ti jsou pro mě elita. Rodiny a tím i národa. Mnozí ti vysokoškoláci jsou těmi vysokoškoláky jen díky těm obyčejným rodičům, co si utrhovali.

Díky za vzpomínku...

Pamatuji si, že jsem měla granátové jablko náhodně někdy v mládí a pak jsem ho až viděla růst v Řecku. V některých hypermarketech ho běžně prodávají. Je pravda, že se mi spíš víc líbí vzhledem než zamlouvá chutí.

Tak k tomu splněnému přání Vám paní Jitko přeji, aby vám vydrželo co nejdéle. Návštěvníci knihovny jistě ocení Vaše čtenářské zkušenosti, které jistě ráda předáváte formou rady při výběru knihy , těm méně sečtělým..

Vidím, že jsem v tomhle ohledu měla velké štěstí. Ve stejnou dobu, na jiném místě, v mnohem lepších podmínkách. Hezky napsané, i když nezáviděníhodné.

Moc krásné! Musím se podívat po svých "křehkých" pokladech. Článek i ukázka kraslic mě potěšily. :-)