Paní Lucie, se zájmem jsem si přečetla vaše vzpomínání prosté hořkosti. Úplně chápu, že vás mrzí předčasná rezignace vašeho muže na aktivní život, ale některá rozhodnutí svých protějšků prostě nezměníme. Pokud odešli, můžeme vzpomínat, ale musíme také žít. Přeji vám, ať se vám tu líbí a život je zase veselý a hezký. :-)

Olinko, to je zajímavé " odhalení" Tvé záliby, smekám....

Sorry, jsem u OZP.

No, to nás ještě čeká....Aspoň, že zadarmo. Vezmu si knihu a taky pití. Potěšující zpráva.

Bylo to napínavé a nakonec krasavečka rozplakal....

Paní Drahomíro, krátké, milé...

Hanko, svatá pravda. Naší Andulce je 8, začíná být hubatá a stále odporující. Pár hodin a stačí. Ale pořád je to moje beruška.

Omlouvám se, jsem tu nová a ještě dělám chyby...příště už to bude lepší. Jitka V.

Tento recept neznám, ale ráda vyzkouším. Děkuji Elen :-)

To jsem ráda, že jsem odoperovaná, teoreticky neoslepnu a ještě se dožiju vyššího věku :-)

Pěkný příběh a pěkná vzpomínka.Připoměla mě mé mládí,první zábavu,prvního kluka,parket z budličí,hudba pod širým nebem....

Jak jinak nežli nádehrné

To, co je sice hezké, ale aby to hezké bylo pořád, tak to potřebuje častý zásah nůžek, to není nic pro mě. 4 nebo 6 = jasná volba.

To je nádherné !!!!

Nejlepší je tento způsob informací o akcích íčkařů, který se používal zpočátku. Článek lze vložit do oblíbených a v komentářích sledovat novinky a upřesnění akce. Děkuji, Hano, že jsi zvolila tento způsob informace o setkání v Loučné nad Desnou.

To je dobře, že jste to, Naďo, pojala takhle, jako průřez životem, složeným z mnoha "popvé".

Vidím, že to pražští mládenci vůbec nemají lehké. Docela by mě zajímalo, jak jsou na tom pražské panny.

Loni při výletě do Prahy jsem viděla paní Medu Mládkovou jak sedí před svou galerií na Kampě. Vypadá úžasně, jako by jí bylo od 20 let míň. Moc mě to potěšilo.

Žádnou z nich jsem nečetla, ale vybrala jsem si podle anonce a budu jí držet pěsti. Díky za připomínku.

Zajímavé téma. Dnes už to naštěstí řešit nemusím, ale za léta praxe jsem zjistila, že všechna dvojčata mají nějakou odlišnost, kterou je třeba vystopovat. Naposled šlo o dva krásné řecké kluky, kteří byli jako dokonalé kopie, dokud se mi nepovedlo objevit, že Filip má na pravém uchu zvláštní výstupek, který se mi spojil s počátečním písmenem jeho jména. A bylo vymalováno. Nikdy jim nedošlo, jak jsem je pak bezpečně rozeznala, ale nesměli mít čepici ani moc dlouhé vlasy. :-) Možná si sami této odlišnosti nikdy nevšimli, ale kdoví...