Budu se opakovat - stáří není dle rodného listu, věk si určujeme sami v hlavě. Jak vidno z článku, nikdo se necítil tak starý, jak na první pohled vypadal. A když se sešla dobrá parta, hned bylo v čekárně veselo!

Já do důchodu vplula a plavu a plavu.....Rozhodně je nejdůležitější zdraví. Pak jde všechno samo...

...až oči přecházejí...přeji, ať se ti pěstování těch krásek daří i v budoucnu

Jarmilko, je to milé zamyšlení a skvělá pozvánka s přídechem jara. A krásných květin. Děkuji.

Niterně vyprávěné, Vando, a k zamyšlení. Myslím si, že není nikdo z nás, kdo by se aspoň jednou nedostal do situace, kdy se potká s beznadějí symbolizovanou konkrétním osudem. Proto jsme společenství lidí, abychom jedince ochránili. Ochránili aspoň drobným okamžikem účasti a nějakou formou pomoci, kterou můžeme poskytnout. Ale ta největší práce zůstává na tom, kdo se ocitnul v beznaději. A ta práce je nejtěžší z nejtěžších. Jen ten, kdo se někdy v takové situaci ocitnul, opravdu ví, jak je to těžké nepodlehnout zmaru a beznaději a jak je sebemenší pomoc důležitá. Každý osud je však jedinečný a za tuto jedinečnost platíme jistým druhem osamocení. Není potřeba se stydět, že "my" jsme zaopatření, a "někdo" není. Všichni si svůj život projektujeme sami a děláme chyby, za které platíme nějakou svou daň. Pokud se však dostaneme do soukolí lhostejnosti druhých, ta daň se stává neúnosnou. Je to těžké téma a má více otázek než spolehlivých řešení. Tvoje úvaha, Vando, je velmi dobrá a nutí k zamyšlení a hledání odpovědí. Díky.

Tak s tím si dovolím nesouhlasit.Spíš si myslím, že lidé, kteří klopí oč, neví co s rukama nebo se červenají si nejsou jistiti sami sebou a nezvládají pro ně neobvyklou situaci. Příklad s korpulentní dámou není šťastně volen, pokud bych byla účastna takovéto události, tak bych asi sdělila velmi slušnou formou, že by mohl mít více taktu a vážit slova a s onou korpulentní dámou bych navázala hovor na téma, že lidská blbost je věčná, a že někteří si nevidí do úst, aby ona se především necítila trapně. Takže dle úvah v článku nejsem dobrák, protože bych se nenechala přemoct pocitem nepatřičnosti, ale tu nepatřičnost bych se snažila v rámci možností minimalizovat. A souhlasím s panem Horáčkem.

Poslední únorový týden na horách- stále věřím, že bude ještě nový sníh ....

Článek jsem si přečetla a rozumím vám pane Františku. Dnešní mladí lidé mají jiné priority.

Zajímavý recept, tak jsem ještě zelňačku nedělala, překvapila mi ta kurkuma. Ale zkusím to bez ní. Dík za recept

Helenko, hezké, líbí se mi, jak jste si poradila se životem. Čím vším si musíme projít, abychom se dočkaly nějakého hezkého života. Já se dočkala, když jsem potkala Jiříka. Ať je Vám stále hezky, dávám ***** :D

Karlova Studánka kdykoliv - (nejen) moje láska, že jo, Bohumíňáci a spol. ?? ;-)

Moc pěkné, jako vždy. Díky Zuzko.

Moc ráda jsem se zase podívala na Balt . V Kodani jsem byla týden, ale na kocábce jsem se neplavila.Líbí se mi, jak si to děti užívaly....A ta fotka nebezpečného moře při špatném počasí, je krásná..

Nevím jak kdo, já dávám přednost klidu, takže u mě jednoznačně vyhrává Chorvatsko.

Álo, fakt dobrý!

Po dlouhé době to bude zajímavý pořad = ze života! (Kam se hrabou pitomé seriály, které se životu marně snaží podobat.

Mám husinu z Vašeho příběhu, krásně napsaný...a je hezké, když můžeme vzpomínat na něco, na co jsme třeba zapomněli a pak se nám vybaví vzpomínka díky někomu jinému...Pěkné :-)

Mohu jen konstatovat, že jsem ráda, že se mi takové problémy vyhnuly. A mám radost, že se mě menopauza dotkla jen tím příjemnějším způsobem, tzn. bez jakýchkoliv problémů. Možná za odměnu. :-)

Moje teta jej dávala na nějakou dobu - to těsto pod nahřátý kastrol.Býval výborný!

Článek přesně vystihuje i můj názor. Zena čím je starší by měla být upravenější, používat decentní líčení, úpravu vlasů a kvalitní parfém.A to se týče i kvalitního oblečení.