Byla jsem nejmladší ze tří sester,tak jsem při vaření obstarávala"přines a odnes".Vařit jsem se naučila až jsem měla svoji domácnost.Seš dobrá,že se takhle věnuješ vnoučatům,já takovou trpělivost nemám.

Paní Nadio, úžasné, nádherné.. děkuji Vám.

K 40. výročí uvedení seriálu Chalupáři vyšel sešit vyprávění, doplněný DVD, vydal ho Blesk, ale není to žádná drbárna. Vzpomínky těch, kteří ještě žijí, na tehdejší situaci, na natáčení a již nežijící kolegy. V roce 1975 už byla situace ztracená a seriál alespoň trochu zmírnil nespokojenost lidí. Líbil se, protože nebyl nijak ideologicky přemrštěný.

Jano, článek mne pobavil a zasmála jsem se, podobné znám také, prima a díky.

Téma, které žiji. Naštěstí jsme oba byli svými rodinami, včetně partnerových rodičů a všech našich sourozenců přívětivě přijati. Své rodinné příslušníky se snažíme oba přijímat stejně. Jsme od sebe vzájemně dost vzdáleni, takže nedochází k nedorozuměním, i když určitě na obou stranách by mohly a nepochybně jsou nějaké výhrady. Třeba já teď mnohem méně navštěvuji své dcery a vnoučata, což jim nepochybně vadí, že nejsem kdykoliv k mání, jak jsem byla dřív. To ovšem není pro mě důvod, abych rezignovala na partnerský život, protože si s partnerem rozumíme a je nám spolu dobře. Nejmladší vnučka navíc získala dědečka, kterého by jinak neměla vůbec. Starší už jsou velcí a navíc s dědečkem vyrůstali pod jednou střechou, takže můj parner je pro ně "náhradní dědík".

Krátké, výstižné, potěšující. :-)

Ráda bych viděla na vlastní oči. Ale budu mít ještě někdy odvahu vydat se na Djerbu? V jakém světě to žijeme? Je mi smutno.

Mám tuto herečku docela ráda. Myslím, bohužel, že dnes už má ten úsměv díky plastikám i ve spánku. Přeji jí hodně zdraví.

Nejhorší je , když ještě k tomu prší. Ulice jsou nerovné a řidiči pospíchají, Kaluže stříkají až k domům, chodec nemá kam uhnout. Včera jsem si to užívala.... Ale setkala jsem se při nákupu s ochotou pomoci právě od mladých, vrstevník mě surově odbyl.

Je to správný počin, kdo má nazbyt, přispívá.Hezké, že se zapojí i děti, ale vydělávají na tom většími příjmy řetězce. Ty by měly především banku naplňovat.

V některých e-shopech si j iž určitou dobu objednávám, ale většinou volím ty, které mají v Praze výdejnu (třeba parfums.cz, ve Florentinu). Chodit na poměrně vzdálenou poštu, vystát tam díru a ještě zaplatit za poštovné se mi nelíbí.

Protože už vlastním 1. díl (kdysi výhra), obstarám si v návaznosti i ten druhý, už jsem v něm listovala. Jako zdroj informací je to dobré a poučné.

Oči přecházejí a skoro by mi bylo líto takové krásné houby pokrájet a usušit nebo rovnou sníst ve smaženici. Ale tak to chodí. Letos jsem nebyla na jihu na houbách ani jednou. Zato v Praze si pravidelně kupuji hlívu ústřičnou!

Ano, i pravda může být někdy zlá. A Ty ji tu ze svého moudrého pohledu naznačuješ už hodně dlouho.

Ano, bohužel je to realita. Nechápu lidi, kteří si berou půjčky na to, aby blízkým udělali pod stromkem na Štědrý den radost, a pak to bůh ví jak dlouho splácí... Mám ráda ten předvánoční čas plný shonu, spojený s vůní chvojí, vanilky, prodejem kaprů v kádích, ochutnávek cukroví, ale hlavně setkávání se s přáteli. Já jsem dávno dopekla, snad nepůjdu do pekla.

No a já si myslela, paní Vendulo, že je Měsíc stříbrný. Hlavně, že září.

Jsou ženy, které užívají mnoho let stejný parfém, těm se pak dá dárek snadno. Právě tak, jako když žena sama řekne, jakou značku by si koupila. Ale kupovat něco podle odhadu, to bych si neriskla. Tedy, mluvím pouze obecně, ženám parfémy nekupuji! :-)) Já mám ráda značku Armani a Jill Sander, ale také ne vše. Dnešní parfémy, v nichž hraje hlavní roli líh, bohužel moc "nedrží". V orientálních parfémech je základní složkou olej, ale jsou většinou příliš nápadné a voňavé. S pánskou toaletní vodou si kupodivu docela poradím. :-)

V letech 1946 až 1949 nepohodlné režimu klidně zastřelili a pak položili na koleje jako mého strýce -právníka.Teta ve svých třiceti zešedivěla. Hrůzy demagogií.

Máme tři krmítka, jedno na zahradě - tam ptáčky krmíme celoročně, v zimě aby neměli hlad a ve zbývající části roku abychom je mohli pozorovat. A je to lepší než televize. Zvonci, pěnkavy, sýkorky, strakapoud, hrdlička, dlask - jen si vybrat. Pak máme krmítko na dvorku, tam jim sypeme od podzimu do jara, mám radost když se mi tam ukáže červenka. A to třetí krmítko to máme jako kukátko do ptačího světa před oknem v obyváku, tam sypeme jen v zimě. Ale to je pak ptačí tanec a vůbec jim nevadí, že je kousek od krmítka cesta. Tam nám s oblibou chodí stehlíci, mají krásné zbarvení a na hlavičce červenou čepičku, no a samozřejmě sýkorky - modřinky, babky, koňadry. Někdy přiletí pták, u něhož musím pátrat v moudrých knihách, co je zač. Zapomněla jsem na veselé kluky - vrabce. Těch máme už taky dost, jeden čas jich bylo poskrovnu. Hezky napsaný článek z ptačího světa.

Ty to bereš rozumně a sportovně, skoro jako návod pro ostatní, i když s hlubším podtextem. Jako obvykle jsi to Ty.