Dobrý den, nabídka je pestrá, jen bude-li také kvalitní a upoutá-li televizního diváka.Publicistický pořad Tajemství rodu je jistě zajímavý, jak jsem zaznamemenala v jíž odvysílaných dílech, "slavní" nám v rámci propagace odhalili své předky. Pokud ale bude takto pátrat "normální" člověk, musí hodně zaplatit.

Nadání - zpěv, hudba se v naší rodině projevuje "střídavě": Syn přinesl ze školy poznám.: "Je nedostačující ve zpěvu". Býv. manžel do "žákajdy" napsal odpověď: "Paní učitelko, ať děláme co děláme, kanár z něj nebude!" - a byl za to předvolán až k řediteli školy. Dcera úspěšně zpívala ve školním pěveckém sboru. Vnuk David (od syna) začínal se zobcovou flétnou a uvažovalo se o klarinetu. A šok jsem zažila o Vánocích, když mne pozval podívat se do dětsk. pokoje na stromeček a pod ním stála BICÍ SOUPRAVA. Jen do toho (ukázkově) "bouchnul", hned jsem byla pryč . Nevím ani , jak a zda pokračuje - raději se neptám !! Další 3 vnoučata mají své sporty, přírodu - odd. ved.Skautů

Možná, že to je příběh z Vaší rodiny, který dobře dopadl, ale každopádně bych situace jako hledání ztraceného dítěte nebo takovéhle samostatné putování zažít a řešit nechtěla. Je pravda, že my jsme se od raného dětství pohybovali na malém městě bez obav sami, ale dnes je situace, hlavně co se týče provozu, úplně jiná.

Vyprávění z dětství na venkově mám moc ráda, protože jsem to sama nezažila. Tvá vzpomínka je moc milá.

Ale že tokatolické církvi trvalo, než se omluvila.

Plně souhlasím. Skvěle jste pojal současný "evropský" problém.

Hanko, ten sálát vypadá výborně, ale dát si ještě k tomu bílé víno ???To bych určitě zrychlila chůzi :-)))

Lydie, skvěle napsané.

Vůbec se vám, Naďo, nedivím, že jste neodolala a také pro nás tu krásu zachovala. Miluji mraky. Také mě inspirovaly. Jsou jako myšlenky. Přijdou a odplynou. Jen některé utkví v paměti. Ty, které přinesou bouři, či naopak hluboký klid, zastavení. Čistá obloha jim dává možnost vstoupit i odejít, nikdy však zůstat.

Van Goghova díla jsem měla možnost vidět při návštěvě Nizozemska před 20 lety. V jeho prvotních dílech, takřka klasické vlámské škole, by ho člověk vůbec nepoznal. Byly i tam i jeho kresby jako podle Zpěvů staré Číny.

O této farmě vím, ale ještě jsem tam nebyla. Asi tam budu muset vyrazit prohlédnout si kozy. Myslela jsem, že vypadají jinak. :)

Tak to mi bude chutnat, protože jsem "polívková" a v létě v horku se studený pokrm hodí víc než horká bramboračka.

Kéž by to i se všemi dnešními ztracenými dětmi dopadlo vždycky takhle dobře!

Milá paní Hano. Díky za pěkný článek. Mám ke golfu velmi pozitivní vztah, ale jak se všeobecně ví; golfu je potřeba věnovat docela dost času. Takže nyní není golf mojí prioritou. Ale nevadí. Jeho čas zase příjde :-) Tak či tak, jsem člověk, který si zamiloval tento sport právě proto, že je spojen s příjemnou "procházkou" přírodou. Člověk má snahu se zlepšovat, pozná nové lidi, nová místa... A také je mi milé, když potkávám na hřišti celou radostnou rodinu... Ale co odmítám? Počítat, usilovat o snižování HCP, účastnit se turnajů, předhánět se v nakupováním super výbavy... Zkrátka pro mne je golf příjemným relaxem.

Krásná, tvrdá a houževnatá historie Tvého života, Libore. Napsaná s humorem. Moc hezké a věci po Tvých předcích jsou klenoty, které zkrášlují život dnešní. Moc se mi článek líbí.

Korfu je přenádherný ostrov.Ten olivovník je parádní. Postřehy zábavné.Přeji ještě mnoho takových cestovních zážitků.

Hezký výlet.

Rozum a cit. Co k tomu říct. Nádhera!

Pane Čermaku, díky za připomenutí poutí mého mládí. Jako dítě jsem také nedočkavě vyhlížela, jestli "už jedou". To bylo radosti, když jsem zahlédla blížící se traktor s maringotkou. Kolo štěstí - vystřelená opice na gumě, pilinový míček a samozřejmě růže z papíru , nikdo z dětí neodešel s prázdnou. "Lochnesska" a "řetízák" musel být. A sladká vůně tureckého medu propojena sladkokyselou vůní nakladaček - to byla atmosféra k nezaplacení. Poutě mám ráda doteď.

Nikdy jsem králíka nechytala, nanejvýš lelky, ale musela to být švanda. Dovedu si to živě představit. :)