Nemá to Marta ani trochu lehké, všichni ji potřebují, asi by potřebovala si trochu vydechnout, bez rodiny i firmy.

Před pandemií jsem měla ve svých plánech konečně navštívit také lázně Beethoven, abych na vlastní oči viděla, jak se lázně v Teplicích vylepšily. Bohužel se mi to ještě nepodařilo, ale pevně doufám, že se tam dostanu, neboť Teplice jsou mé rodné město...

Václave, druhý odstavec je přesný. Vypadá to, jako bychom chodili nakupovat do stejného obchodu. A je celkem jedno, v kterou denní dobu. ☺☺☺

Nasadit masku a hrát si na něco, co není doopravdy, to nemá dlouhý děj a opravdu pak zbyde jen ta beznaděj. Ať maska slouží jen k reji divadelnímu, či tanečnímu, ke skutečnému životu je však chatrná a dlouho nevydrží.

Julie, krásný úsměvný článek :-) jedna z našich rodinek se třemi dětmi (2 ,4,10) odjela včera. Okamžitě mi naskočily dva pocity. Za prvé úleva, že je ticho a klid, za druhé - moc se těším (opravdu a z celého srdce), že zase brzy přijedou. A teď jdu relaxovat.

Hezká připomínka, hned bych se ponořila do vody a zaplavala si. Znám Bašku spíše v září, ale i tehdy tam bývá hezky.

:-) Vzhledem k tomu, že kvalita není zárukou výdrže, existenciální stresy a sociální deprese jsou v generačním sledu takřka neuchopitelné, je téma spíš politickou ipsací a rozkoší vykladačů... :-) :-)

To mě teda nenapadlo, také marně hledám místo v bytě, které nelze snadno "vyloupit".

Tak to je úžasné. I když vám lidé mohou závidět, co všechno jste ve světě viděli a zažili, z vašich odpovědí je cítit pokora, úcta k životu a hlavně soucítění s neduhy, které tento svět trápí.

Děkuji za tvou zkušenost, někomu to může pomoci. Někdo to píše obráceně, večer si zapisuje, co pěkného den přinesl. Zatím můžeme plánovat na jaro, na léto, věnovat se zálibám, práci, četbě, procházkám, kontaktům na dálku, pustit si film, poslechnout hudbu...je toho víc, co nás může posílit.

Ráda bych přijela, ale zatím jen předběžně. Nepojede také někdo vlakem z Hradce nebo z Pardubic?

Hezky jste popsala v kostce svůj život.Je z toho cítit láska.

Znám ten výsměch měst a věcí...

Parádně jsem se pobavila a zasmála, díky za každý Váš nedělní fejeton!

Souhlasím, dítě patří do rodiny. Ale řekněte a vysvětlete to těm, kteří ho plodí.

Moc hezké, Maruško, těším se na další povídky.

Hezké vyznání.....

Ještě po padesátce jsem měla velice ostrý zrak,nyní je to horší,ale brýle ještě nepotřebuji : čtu dobře,občas musím mít dobré světlo na knihu,jen ta mini písmenka na některém zboží už nepřečtu bez lupy.

Ptáčky krmím od podzimu do jara. U nás se mají moc dobře. Pod ořechem nám teče potok a všechny ořechy, které do něho spadnou, sušíme pro ně. Děkuju za rozšíření znalostí o těchto malých stvořeních.

To je pěkná pointa! Osobně nejsem technický typ a číst návody mě také nebaví, takže tyto akce nechávám na víkend pro vnuka.