I já se s chytrým telefonem kamarádím už delší dobu. Někdy nám to jde, jindy je to boj. Zkouším různé aplikace a baví mě to. I karty do obchodů mám stažené na jednom místě. S nabídkou od Alberta jsem se nedávno potkala také. Ale mají smůlu. Už jsem vyzkoušela totéž od Lidlu a zjistila jsem, že to není nic pro mě. Slevy pro uživatele se mi zdály tak nízké, že to ani nestálo za vytáhnutí telefonu z kabelky a navíc mě výběr zboží ve slevě vůbec neoslovoval. Byly to vesměs věci, které nikdy nekupuji. Možná to v jiných obchodech bude lepší, ale já už asi zůstanu u staromódního způsobu nakupování. Platba kartou nebo telefonem ano, ale bez aplikace .

Cavemana jsem viděla dvakrát a klidně bych šla potřetí. Člověk musí sedět v prvních řadách, jinak pro smích v hledišti neslyší. Je to správná oddychovka. Na Vejšlap bych šla ráda, jen je obecně problém do Ungeltu sehnat vstupenky.

V životě jsem o tom neslyšela a ani to neviděla.

Jsem stará protože se ženu za úspěchem?

Jako by toho ti onkologičtí pacienti neměli už tak dost, co je potkalo, kdy už i při samotném počátku léčení například ženám odoperují rychle ta stále pěkně vypadající prsa, která tak hrdě léta nosily - jeden ze znaků ženství. A než se jim to stačí zahojit, tak už do nich pumpují koktejly - „chemošky“, které nemají nic společného s těmi v Koruně, je jim po nich na zvracení, ozařují je, stanou se ze všech nechtěně skinheadi a jsou neustále zmítáni nejistotou – náladu mají jako trosečník na voru v rozbořeném moři – jednou už vidí pevninu a pak zjistí, že to byla jen fata morgána a že musí plout - pádlovat zase dál. A do všech těch šíleností si na nich chce ještě zajezdit nějaký spolek? Nějaká organizace? To už byl snad lepší ten podnik - to sdružení všech Nováků, kde vybírali za členství a legitimaci 5 Kčs. Vždyť to podstatné přece mají doktoři ve svých záznamech, dokonce i o těch, kteří o svém stavu - o ničem nenapíšou už ani řádku. Dneska už úplně všichni mají nějakou organizaci a dokonce snad i ti, kteří se sdružují v té, která sdružuje všechny, kteří se nechtějí sdružovat. To píšu jen z důvodu, že mi je všech nemocných upřímně líto a chtěl bych je od zbytečného stresu uchránit a ne je v tom nechat ještě organizovaně babrat. Oni si totiž ti pacienti cestu k sobě najdou, své problémy si vyprávějí i kamarádi a kamarádky, kteří si tou nemocí prošli a netřeba si k tomu zakládat organizaci – předsedy a další „ouřední oudy“ , nebo si myslíte něco jiného?

Oblíbená trasa mnoha Čechů. Krásná příroda, památky, srdeční lidé, nezapomenutelné zážitky.

Také jsem měla životní období, kdy jsem řešila “pořádek” dost často. Pořádek je hodně relativní pojem a každý to s ním máme jinak. Moje současné heslo ohledně pořádku je “všeho moc škodí”. Důležitější je, aby byl člověk spokojený a šťastný.

Moc pěkný článek a úplně jsem se viděla na své zahrádce, dokud jsem ji měla. Byla to krása , a dřina zároveň a výsledek téměř řádný. Možná, že já zasadím tedy né rukavici, ale možná ponožku do květináče za okno. Stejně mi těch lichých hodně zbývá . Možná, že také zbohatnu. Díky za tip.

Mluvíte mi z duše mého mládí. Kluk s kytarou a dokonce s Japonečkou byl mým snem.

Díky za tento pravdivý článek odrážející často současnost. Od svých známých vím, že když tam mají nahodou vnoučata, tak skutečně moc jít ven nechtěji, spíše sedí doma u svých "přístrojů..." Dřív když jsem zde mívala menší vnoučátka tak jsme velmi často "hledali kešky" - bavilo nás to všechny, tak jako výlety kratší nebo delší... V současnosti když zde mám občas mladší vnoučátka - tak mi už častěji pomáhají jak v domácnosti tak i na zahradě - ovšem vnuci také velmi rádi lezou po vysokých stromech, protože to doma nemají - jsou všichni obratní a štíhlí *

Moc hezké putování, Martino, ke kterému jsem se ráda tímto způsobem připojila. Pro pousmání zavzpomínám na jeden zážitek z doby 70. let, kdy jsem učila na jazykové škole v Č. Bud. Jednou jsem odcházela na oběd a na schodech jsem potkala muže v sukni. Vůbec by mě nenapadlo, že by k nám mohl dojít Skot, tak jsem si říkala, že je asi nějaký nenormální. pak mě teprve poučila kolegyně angličtinářka. Dalšího Skota jsem viděla o nějaký rok později v tehdy ještě východním Berlíně v obchodním domě na Alexu. To byla pro mě ještě větší rarita, protože u něj byl ten kilt součástí uniformy. Berlín byl v té době ještě pod správou válečných vítězných mocností.

Krásné a výstižné!!!!!

Pane Vácho váš příspěvek se mi moc líbí a třeba se tak stane a něco podobného lidé uslyší. Možná byste mohl být rádcem z lidu. Už v pohádkách byli dobří rádcové i špatní. V neděli se to dozvíme.

Děkuji za zajímavý rozhovor. Přeji Daniele hodně radosti a úspěchů při jejích aktivitách.

To je můj případ, děkuji.

Tak tady je druhý článek o návštěvě Průhonic. Opět krásné obrázky a celé pojetí. Možná, že jste se tam opravdu potkaly.

Hanko, držím. A prosím pak fotečku s úrodou.... ☺

Moc pěkný rozhovor s paní psycholožkou. S jejími názory souhlasím.

Moc pěkný článek s krásnými fotkami. Přesto, že jsem jezdil do Kolína několik let pravidelně za obchodem, jsou to pro mne nové informace. Asi jsem se víc věnoval obchodu a jedné cukrárně u náměstí. Moc času jsem nikdy neměl. Krásné, Věrko!

Mám radost, že jsem alespoň díky Tvým krásným snímkům mohla konečně vidět pár známých i neznámých zvířat z pražské zoo. Pán u restaurace před vchodem mi nedávno, když jsme tudy šly na procházku, říkal, že i zvířatům viditelně scházejí návštěvníci. Tak už se snad dočkají, i v pavilonech.