Další díl dobře popsaného života.

Díky, Libo. A tak to má být. Já řeknu svůj názor, ty řekneš svůj. Možná se shodneme, možná také ne. Zkušenosti mohou být různé a také jsou. Je dobře, že jste to zvládli v pohodě. Většinou se dá předpokládat, že ti, kteří mají nějaké potíže po jakémkoliv očkování, mohou je mít i teď, ale také nemusí. Přeji všem očkovaným, ať je pro ně očkování přínosem. Mě to možná čeká zítra, jsem v pořadí. :-)

O Novém Zélandu jsem slyšela prvně díky verneovce Děti kapitána Granta. Určitě to je velmi různorodá země. Počátkem 90. let jsem potkala někdejší spolužačku, jejíž dcerka šla už jako středoškolačka studovat do USA. Vrátila se, nastoupila k nějaké firmě, ta ji poslala do Austrálie a odtud se jela díky výdělku podívat na Zéland, zatímco my s její mámou kdysi pracně šrotily němčinu a jely tak do NDR. Moc zajímavé vyprávění, za které děkuji.

Vyjádřit poeticky své emoce a ještě navíc dodržovat určité zásady verše, to bych skutečně neuměla. Vy ano, děkuji.

Děkuji za zajímavý článek, o těchto tradicích jsem nevěděla. Mentalita Řeků je mi sympatická, umějí se radovat ze života.

Ještě před pár lety by mě taková procházka nadchla, teď už po adrenalinu netoužím. Nicméně ráda jsem se prošla aspoň virtuálně. Díky za úchvatný zážitek.

Vyslovene pust nedrzim, jen par dni snizim porce na odlehceni.

Věrko, to je nápaditá úvaha, díky. Do kapes strkám akorát ruce, když mě zebou, ale jinak je v současnosti moc nepoužívám. Někdy pozoruji většinou muže, jak mají v zadní kapse kalhot zastrčené pouzdro s doklady a mobil. To bych nepovažovala za moc bezpečné. Jako mladá učitelka jsem také, jako se zmiňuješ, mívala kapesník v levém rukávu.

Nebuď smutný zajíčku, pobuď s námi na íčku, možná se tu dostaneš i k nejednomu vajíčku.

Děkuji za připomenutí této možnosti. Nabídka je lákavá, určitě do některého z muzeí virtuálně zavítám.

Nějak tomu nerozumím, myslím, že pokud nebyli manželé tak dluhy partnera šly výhradně za ním.

Asi se Vám to nebude líbit ,ale den blbec neexistuje. Každý si své dny vytváří sám a svádět to na nějakého blbce je hodně blbé.

Páni ! Do písmene s vámi souhlasím ! Jako bych ten článek napsala i já ! Když někdy vidím americký film, jak se tam někomu narodí dítě a oni ještě malé miminko svěří "chůvám", které mnohdy neumí třeba ani pořádně anglicky, protože jsou to "aupairky", tak mi naskakuje doslova husí kůže. Chápu, že to tam asi mají těžké. Nemají takové výhody,jaké tu máme my. O to víc bychom si toho měli vážit a užít si ten čas s dítětem - uteče to jako voda a je to nevratné.

"Mladí sportují míň, motivaci a radu by mohli získat právě od seniorů" Moje řeč, řekla bych, že ne jen mladí, ale vyprávějte to někomu :-). Pro mě zdravotní procházka znamená, 7 km za hodinu a půl bez treking holí, po které se vracím domů, ve "funkčním" prádle, které moc nefunguje, protože se vracím domů úplně zpocená. Střídání chůze s jízdou na koloběžce, pro mně ideál. Nemusím nic a mohu všechno. Ať žije stáří :-)

Kouzelné, jako vždy. A hejno racků v protisvětle je třešinka na dortu.

To musela být unikátní podívaná. ještě, že jste stihla pár fotek.

Podle fotek to tu působí trochu opuštěně, ale stejně se mi to líbí. Příroda má své kouzlo všude.

Hezké, i když, jak píšeš, vymyšlené. Přála bych si prožít duben podle svého horoskopu. :-D

Svatá pravda, s covidem či bez covidu, čeká to bez rozdílu každého. Lépe je odejít do světla smířený, než ve své temnotě věčné škodit na zemí ♥♥♥

Vidím, že jsem v tomto životě o něco přišla, ale něčeho byla ušetřena. Asi už to tak zůstane a letadla nad svou hlavou budu sledovat v blízkosti a bezpečí pevné země pod nohama, i když se mi párkrát letělo dobře. Další pěkný článek i fotografie.