Snažím se si udržet humorný nadhled.

Zajímavý článek. Souhlasím s Bárou, že zdraví fyzické a mentální má být v souladu. Kalokagathia patří i k mému životnímu krédu. Bez kontaktu s nejbližšími bych nemohla fungovat.

Tak tady mám problém. Nehromadím, ale neumím vyhazovat věci, které mohou ještě sloužit, ale nikdo je nechce, protože si raději koupí modernější. Za každou věcí vidím lidi, kteří jí vdechli život, i ty, kteří mi ji třeba darovali. A tak stárnou se mnou a zatímco můj osud je zcela jistý, jejich je stále nejistý. Věci zbytné už dávno nekupuji a evidentně doslouživší vyhazuji. Hezky jste to napsala, asi si budu článek občast číst znovu. Také jsem došla k názoru, že toho, co opravdu potřebuji, je stále méně a méně.

Haničko, jsi nápaditá, ty Tvé pohíádky, úvahy a další jsou čím dál lepší.

Tuto nabídku je třeba uvítat ! Znám několik mých vrstevníků, kteří se v sedmdesáti letech starají o rodiče 90 + a netají se tím, že už jsou sami " na dně svých fyzických a zejména psychických sil. V Praze a v ostatních velkých městech se jistě tato zařízení rychle zaplní, ale na venkově i v menších městech to může být problém finančního rázu.

Velm rozumný a empatický článek, děkuji.

Moc hezká báseň.

Fotky jsou pěkné, ráda bych se prošla, ale bohužel.

Hezké vzpomínky. Myslím, že takový půlrok povinné vojenské služby by dnešní mládeži rozhodně neublížil. Trocha disciplíny není nikdy na škodu.

Pamatuji si na ten posvátný pocit, když jsem poprvé stanul na Svatopetrském náměstí. I když jsem ateista, mám už z úcty ke svým předkům ke křesťanství velmi tolerantní vztah. Díky za tento článek !

Kdyby nás v současné době " nedejbože / navštívili mimozemšťané, asi by celou naši planetu důkladně vydezinfikovali a spolu s covidem bychom zmizeli i my lidé. Takové články a úvahy mám rád. Vnášejí do duše úlevu po výlevech nenávisti známého " vakcionologa " p. Váchy.

Chodívali jsem na jeho hry jako studenti k stání.... měli jsme ho rádi...

Takovou procházku bych si dala líbit. A těch opeřenců! Paráda!

Za me souhlas - dosla jsem ke stejnemu nazoru. Nechavam si dorust a zatim si vlasy svazuji do skripce a musim rict, ze to nevypada az tak strasne -:). Barvu vubec neresim, s tim skripcem to je dokonce i zajimave ... -:).

A já jsem maturovala koncem května 1967. to už se zase schylovalo k Pražskému jaru. Tomu třeba nasvědčovala i naše doporučená četba. Autoři, kteří se krátce nato objevili v publikaci Padesát českých spisovatelů. Byla stažena asi v r. 1970.

Máte pravdu

Hani, bezva. Na fakultě v němčině jsme se učili říkat mj. In Ulm, um Ulm und um Ulm herum. :-)

Dano, ty pokušitelko ! :-)

Haničko, já na to věřím. Jsem zvědavá, jestli nás bude víc.

:-D Super článek. Děkuji. Tohle je tedy ,,vaření" a tchýně a snacha. Já bych si přidal ... tchýně a zeť. To je taky vražedná kombinace. Co? Jenže u nás to bylo jinak. Já říkal tchýni ,,mami". A tak jsem měl maminky dvě a taky dvě ,,kuchyně." Každá zvládala něco. Říká se žena vaří podle mámy, nebo kuchařky, chlap podle fantazie. Takže žena vařila podle ... dnes by to bylo moderní ,,mámy II". Jednou se rozhodla, že mě překvapí a udělá zemlbábu, žemlovku... jak se to ještě kde krajově nazývá. Tu moje máma nedělala. Takže má vzdělaná Trójská Helena s X vysokoškolskými tituly se pustila do vaření. Té žemlovky. Překvapení na večeři. No vypadalo to pěkně. Na talíři. Jen to nějak. Bylo to tvrdé, zespodu připálené, něco mezi tím rozteklé. Z armády jsem byl zvyklý na lecos, ale tohle nešlo. Sekl jsem lžící a asertivně řekl ať se nezlobí, ale že příště jdu na večeři k mamince. Moje trójská Helena se rozbrečela a v afektu mi sdělila ať si tedy sbalím kufry a jdu k mamince. Na to jsem jí odpověděl. ,,Miláčku, ty mi nerozumíš. Já si ty kufry klidně sbalím a k mamince půjdu. Ale tvojí!" No nějak se to večer srovnalo. Příští týden jedeme k ,,našim" tedy tchýni. Na večeři pekáč žemlovky. ,,Mili, to je pro tebe. Já nic nevěděla, ale Helča se svěřila s vaším výstupem tátovi a ten to řekl mě. Takže tady máš pořádnou žemlovku. Já nevím co jsem z té holky vychovala. Ovládá pět jazyků a v kuchyni připálí i kuchařkou knížku." Takže to je zase moje zkušenost chlapa. ;-)