Pěkně zpracovaný přehled. Teď už si jen pohlídat, kdy který film poběží. A o zábavu je postaráno.

Jsem moc ráda, že si mohu číst o dalším Vašem putování. Vzpomněla jsem si při tom opět na vyprávění jedné starší krajanky, které bylo zveřejněno v Meduňce a už jsem se o něm zmiňovala. Ta se na nějaké slavnosti bavila s jedním mužem a on ji pak pozval jako hosta k sobě. Teprve pak zjistila, že je to nějaký princ. Nechal ji určitou dobu bydlet ve svém paláci. Jsem ráda, že se mi do slovníku dostala tamní běžná slova jako Omlouvám se, Odpusť mi, Děkuji, Miluji tě.

Některé Andersenovy pohádky byly smutné, tak doufám, že se opravdu dočkáme dobrého konce té Tvé. Díky, Hani.

Tak napůl jsem pohořela, raději se nebudu moc chlubit.:-D

Nojo, BEZ NICH to NIKDY nejde, a s nimi NĚKDY taky ne.

To je super reportáž o akci, mně do této chvíli neznámé. Pěkné, stručné, barvitě popsané.

Skoro vše jsem poznala, jen u toho orloje si nejsem jistá, odkud je.

Roztomilý článek, Zuzko, i když nejdřív jsem se lekla, že jste měla onen typ babičky, která nechce být nazývána babičkou, ale jménem :-)) Další pokračování mne uklidnilo. Stejné problémy s K jsem měla s jednou svou dcerou a musela jsem se zasmát i tomu KIKIRIKÍ, to je strašně zajímavé - udělala totiž pak to stejné jako ty - když se jednou vyspala po obědě a probudila se a já hned nereagovala, ozvalo se najednou z pokojíčku KIKIRIKÍ !!! To je zvláštní shoda náhod...:-))

Pamatuji si, že jsme i s Marcelou měly období "šejkru", když jsem přijížděla na víkend do Týna, vyráběly jsme si podle Vrabcovy Kuchařky mixované nápoje. Ale to je už víc jak 40 let. Všem zájemcům na dálku přeji dobrou chuť!

Děkuji za povzbudivý rozhovor a smekám před paní J. Handlovou, která vybudovala takovou prestižní firmu. Přeji jí, aby se po překlenutí překážek v podobě pandemie mohla zase naplno věnovat svému koníčku a profesi zároveň.

Jeho písničky mám ráda, občas si je pouštím. Dokážou mi i dnes zvednout náladu, než mi zase trochu spadne - a to když si uvědomím, jak krátce žil.

Martino, děkuji, četla jsem článek se zatajeným dechem. Fotografie jako vždy nádherné. Přáli jsme si s manželem Skotsko navštívit, to se nepovedlo, ale vnuk tam byl tak nadšen, že by se do Skotska chtěl odstěhovat.☺

Dano díky, už se těším, až z ní něco vytvořím!

Přeji vašemu literárnímu obýváku dlouhé trvání a plno bezva literárních počinů.

Moc hezká úvaha, vím, kde mám zapuštěné kořeny.

Myslím, že není potřeba dělat z komára velblouda, čeština se stále vyvíjí a hledá nové výrazy a spojení, která jsou nejvýstižnější. A stejně jako zanikly přechodníky tak se zase objebvuje něco jiného. A co se týká nelogičností tak těch máme vzhledem k jiným jazykům dost např. několik záporů ve větě.

Vzpomínám, jak zde líčila svou cestu do Indie Majka S. Byla z ní nadšena. Je to určitě zajímavá kultura a díky budhismu i duchovní síla, pro mě však neskutečně daleko. Indii jsme přelétali cestou z Austrálie v roce 1992. Kde jsou ty časy. Dnes si hezky prohlédnu fotky, děkuji.

Danko, napsala jsi to sice dobře, ale dost mi vadí srovnání s Anglií. Tak růžové to tam určitě není, jim můžeme poděkovat za zmutovaný virus, protože na to kašlali. Snažím se tohle všechno vytěsnit, nemoci nikam jet, rušit plánované výlety, nevidět rodinu, kterou mám kousek od nás, to mi vadí. Upřímně, co se děje v Anglii je mi úplně fuk. To je zase můj názor.

Pamatuji si také oslavy s živou muzikou. Dostavily jsme se na placenou večeři do restaurace. Popovídaly jsme si, pojedly, popisky. Tančit nebylo s kým v ryze ženském kolektivu. Tak ty nejodvážnější vykrůcaly se svými kolegyněmi. Účast byla dobrovolně povinná a ty tanečky to byl tedy pohled. Nic, bez čeho bych se nemohla obejít....

Váš článek a hezké fotky mě potěšily, protože tato místa jsou také pro nás cílem častých vycházek. Architekturu nového mostu moc obdivuji.