Ano, myslím, že je pozdě.

Máte svatou pravdu, doba se změnila, všechno je a jde úplně jinak. Taky si krátím čas přebíráním skříně a zásuvek. Občas se hezky obléknu a natřásám se před zrcadlem. Nedávno jsem ve starých dokumentech po rodičích našla obálku s deseti stokorunami z roku 1961. Už jsem čtyři prodala na jednom portále na PC. Třeba se s jarem všechno změní. Myslím ale, že už nic nebude jako dřív. Děkuju za zamyšlení.

Ze své zkušenosti mohu napsat, že jsem po smrti manžela řešila pár problémů, ale vždy jsem se setkala se vstřícností a pochopením. Udělala jsem si soupis všeho co potřebuji zařídit a postupně jsem si vyřízené odškrtávala.

Moc milé mudrování.

Zuzano, děkuji za dojemný příběh, který mě oslovil. Můj bratr ve 14 odešel studovat do NDR, pak pokračoval v NSR, následně pracoval jako žokej a trenér dostihových koní. Narodily se mu dvě dcery, jedna postižená. Nesměli jsme se vidět 21 let. Moje maminka se tím trápila celý život. Bratr občas jezdí s rodinou do Prahy, ale domov už má jinde. Jsou to složité osudy.

Hanko, jako obvykle, to nemá chybu. Taky si občas prozpěvuju, někdy si u toho připadám jako blázen. Ale po Vašem článku už ne. A pár písniček přidám.

Aničko, toto místo bych ráda navštívila,ale vím, že to nedám. Musí tam být krásně po všechna roční období. Toto zimní, které jste mi přiblížila i s nádhernými fotkami je neskutečně krásné, děkuji vám...

Souhlasím, Věstonické Venuše nikdy nebyly můj typ.

Soni díky za krásný článek. Takové dny občas mívám také, kdy se zamýšlím nad svým životem, co bych udělala jinak, do čeho bych už nikdy nešla, co bych naopak vylepšila apod. Ono asi s přibývajícím věkem to takto má každý z nás. Proto je třeba, abychom se nějak zabavili a při tom si dali třeba i tu štamrdličku pálenky. Na povzbuzení a také na zdraví...tak virtuálně si s Tebou ráda přituknu........Fotky jsou nádherné, na tu plavbu bych se dala také. To muselo být opravdu hodně zážitkové plavání.

Děkuji za vzpomínku na člověka ušlechtilého a statečného, vzdělaného a laskavého, čest jeho památce.

Ano s tím, s kým jsme prožili mnoho dobrého i někdy horšího, na toho lelze zapomenout. Žije v našem srdci, ve vzpomínkách.

Syn začal s vnukem bruslit také když mu bylo myslím až tak 5 let. Není kam spěchat, i tak z něj může být dobrý hokejista. Hlavně, když u hokeje vydrží :-) . My jsme vnukovi letos k Vánocům koupili nové brusle z https://www.bauerhockey.cz/hrac-brusle , protože hokejové vybavení něco stojí, tak abychom synovi trochu finančně pomohli.

Je to smutné, také jsem přišla kvůli svému zdraví o zahrádku.

Děkuji za přehledné informace ohledně očkování. Až přijde na mně řada, určitě se zaregistruji. Myslím že ted se registrují jen osoby starší 80ti let. Očkování snáším dobře, alergii mám jen na léky z řady analgetik

Máme vesměs rádi med, ale málokdo si uvědomí, jaká je s včelami náročná práce. Všechny včelaře obdivuji. Vzpomínám na svou někdejší kamarádku z Lomnice, jejíž tatínek choval včely. Jednou přišla na slavnost Dětského dne úděsně opuchlá v obličeji, že ani neviděla na jedno oko. Tátovi se vyrojily včely a ona je musela s ním nějak nahnat zpět a takhle ji poštípaly. Ale slavnost Dětského dne pro nás byla lákavá, dostali jsme párek, limonádu, moučník, to byla vzácnost, tak přišla i takhle zřízená. Ale hlavně, že se jí nic nestalo.

Danuško, tohle je nyní často probírané téma a řada "vidoucích" vnímá, že většina bolestí a problémů má své kořeny v raném dětství, kdy jsme někdy doslova vmanipulováni do nového života. Děkuji.

Píšícím železničářům a dalším přeji. Škoda, že nevyšlo podzimní setkání na pražském Hlavním nádraží.

Je to tak, ať byl jakýkoliv, byl vtipný, takový typ hráče...

To je skvělý nápad. Určitě mnoho íčkařů má ve svém okolí zajímavou kulturní památku, kterou může pomoci prezentovat širšímu okruhu zájemců o historii.

Moc děkuji za tento článek a za krásnou virtuální procházku, která je plná zajímavých prvků a v reálu bych si zde ráda odpočinula a tou krásou pokochala.