„Z různých anket mezi muži vyplynulo, že leopardí vzor na ženském oblečení nemají rádi. Prý jim připadá příliš vyzývavý, až vulgární.“ Šel jsem za tím jako leopard a zjistil jsem, že ankety byly prováděny u mužů pod chomoutem a dokonce i pod pantoflem a vždy pod bedlivým dohledem manželek a tchyní. Taková anketa nemá tedy žádnou vypovídací hodnotu, to jistě uznáte. Ale zároveň jsem zjistil, že ty ženy, které si myslí, že jim leopardí vzory přirostly k tělu a nosí je i v 80 a výše, že u nich se už nejedná tolik o módu, ale spíše o pověru trenérů, že se nemá měnit vítězná sestava – u nich tedy vítězná módní sestava, která jim umožňuje vzdorovat smrti i v tak požehnaném věku. :) (osobní zkušenost: Když si manželka ve 40 letech vypůjčila na svatbu kamarádky takové tygří sexy šaty s výstřihem, tak jsem nejdříve žárlil (na svatbu jsem nebyl pozván) a pak jí ty samé koupil, abych z toho měl něco na koukání a pro předehru i já)

Stále stejné, studeno, sníh, slunce se schovalo.Smějme se sluníčkově.

Opět článek, který naprosto, ale naprosto ignoruje mé vědecké pojetí. Chrápání u mužů je NORMÁLNÍ, neboť je zakódováno v naší genetické výbavě. MY MUŽI totiž chrápáním CHRÁNÍME své nejbližší. Vysvětlím... Kdysi jsa unaven po splnění celodenních pracovních a večerních intimních povinnostech jsem se otočil na bok a ihned usnul. Ráno dočerstva vyspaný jsem se ptal novomanželky jak se vyspala ona. ,,Milííí... ty hrozně chrápeš." Copak to. Za chvíli si začali stěžovat i polohluší sousedé a sousedky, důchodci v našem vchodu. Já za to vážně nemohl. Ono už to bylo u některých na trestní oznámení, že ruším noční klid atd. Nepomáhalo nic. Ani oficiální léky, ani přípravky z televizní reklamy ani babské rady, že spát na břiše ( nemůžu, jsem tlustej, celou noc bych se houpal), ani jakási rada spát ve stoje... no prostě nic. A pak jsem objevil jakousi studii na kterou přišli američtí vědci a na nich nezávisle sovětští a na nich ještě nezávisleji mongolští. Tak jak to bylo , nebo je s tím chrápáním a ochranou rodiny? V hlubokém pravěku obsadila pračlověčí tlupa krásnou jeskyni. Takovou jedna plus dvacet. Nájem žádný, ventilace dobrá, topení zdarma. No a když se ti naši prapratátové vrátili večer zmožení celodenním honěním různých srstnatých mamutů a hrochorožců a já nevím čeho ,tak se svalili na hromadu kožešin a hned usnuli a začali příšerně, ale příšerně chrápat. Jednou za hluboké noci šel kolem té jeskyně obrovskej, chlupatej pramedvěd. Kouká na tu jeskyni a povídá si: ,,Pane, jo, to je jeskyně, to by byl bejvák..." Jenže najednou... z jeskyně se ozvalo hromové ,,Chrrr!!! Chrrrr!!! Brrr!!! Chrrr!!!" To jak ti naši praprapradědové chrápali. A to si představte, že ozvěna to ještě umocňovala. Medvěd se smutně podrbal chlupatou prackou za chlupatým uchem a povídá si smutně: ,,Do pr..., taková krásná jeskyně a už je obsazena." A táhl dál. Takže tak. Tedy milé dámy. To chrápání máme vskutku geneticky zakódované. A když váš miláček nehorázně chrápe, tak vás tím jen chrání. Protože věřte, že je lepší bejt ráno nevyspaná, než sežraná jeskynním medvědem. ;-)

Ano, zaregistrovala jsem kamaráda pred chvilkou bez potíží, jen termin nelze, až za několik dní doporučení a PIN platí stejný pro přihlášení termínu.

To jsem se dobře pobavila. Je pravda, že v hovorové řeči nebo oblastně se používají výrazy, které mohou dávat jiný smysl (vzít si prášek na hlavu...:-D). Když jsme se přestěhovaly z Podkrkonoší do jižních Čech, tak tam byly skutečně výrazy, které se u nás nepoužívaly. Běžně se říkalo "chvátám" místo pospíchám a nejvíc to na konci článku zmiňované "zajdi" ve smyslu přijď, zastav se. Díky.

Krásné vzpomínky, děkuji

Děkuji moc za podrobné shrnutí té přemíry všelijakých informací a oddělení zrna od plev. Také za rychlost reakce na tiskovou konferenci. Tyto přehledné informace si velice cením i když se mě ještě přímo netýkají. Ještě jednou děkuji!

Nadechnout se chceme určitě všichni. Vyhazovat nemám co, protože věci, co nepotřebuji vyhazuji průběžně. Nevím ale jak si od Vás brali Vaši přátelé ty knihy, když se nemáme navštěvovat. No, jsem asi puntičkář. Hlavně , že jste si našla náplň. Musíme to udělat každý.

Je dar býti básníkem, Zuzano, díky.

Slovácké divadlo je mi moc sympatické, několik inscenací jsem viděla a byla jsem nadšena. Už nyní se těším na Jesus Christ Superstar a Lichožrouty.

No – člověk se stále učí – tak „lidské oko taky nikdy nespí“, to jsou mi věci, já si do teď myslel, že jen čert nikdy nespí a kam nemůže, že nastrčí bábu. A která tchyně někam do prádelníku ten skvělý redakční článek o tchyních? Já tam psal příspěvek, tak ho dám tady k nespícímu oku. Před chvílí, kdy na stránky „íčka“ dorazily první oslavné tóny tchyní na sebe, tak vystartovala redakční posádka v T603, aby si za pomoci policie vyhledala a vyslechla také názory druhé stany. S politováním oznamujeme, že plánovanou reportáž o takto krásných vztazích v příbuzenstvu nemůžeme s etických důvodů publikovat. Když jsme přečetli jedné snaše, jak popsala tu symbiózu její tchyně na „íčku“, tak jsme museli přivolat rychlou záchranou službu, jak ji to dojalo k slzám. Materiál ale nezanikne, bude využit v reportáži o nevšedních domácích mazlíčcích hned v prvním díle: „Jak si hřát hada na prsou v panelákových podmínkách“.:)

Pane Vácha, máte kus pravdy, ale tady s tím nepochodíte. Stát prostě není firma. Nevíme ale, jak by to zvládla vláda jiná. Když pan Babiš prohlásil, že on to očkování bude všechno řídit sám, tak jsem z toho moc nadšená nebyla.

Krásný výlet a krásné fotografie, jste zdatní turisté, klobouk dolů.

Stávali jsme fronty na věci denní potřeby i na knížky. Historky byly veselé, tragikomické i vážné. Po úmrtí dědečka jsem doprovázela babičku, černě oděnou, do řeznictví. Když na nás přišla řada, babička nesměle poprosila o deset řízků na smuteční oběd. Prodavačka se škodolibě rozesmála, kde to jako žijeme. Naštěstí jedna z žen ve frontě řekla, že ona se svých dvou řízků vzdá a udělaly to i další, takže nakonec si babička mohla koupit co potřebovala. Na jednu stranu byla hezká ta solidarita, na druhou stranu byly tyto situace často nedůstojné.

Moc hezké, díky.

Krásně jsem si početla a odpoutala se od všední reality.

S humorem jde všechno lépe a s humorem se také vše lehčeji zvládne. Humoru není nikdy dost......

Vtipná pointa, pěkné.

Článek by si měli přečíst všichni, nejen vdovci a vdovy. Aby pochopili, jak těžké může být najít cestu zpět do života. Každý jsme jiný, a proto se stává i to, že se člověk ztratí. Je mi Jany líto.

Moc hezké, pravdivé.