Těžká věc.... Viděl jsem před lety pár takových "slumů" na Spiši docel zblízka. To nelze moc ovlivnit nebo kontrolovat. To jsou středověké enklávy kde neplatí zákony, předpisy, normy ani zvyklosti mainstreamové společnosti...

Moc milý článek, mám hodně identických vzpomínek na školní léta. Také jsem měla radši tělocvik na hřišti nebo na kluzišti, a bavily mě pozemky i dílny, navíc jsme tam získali určité pracovní návyky. Ohledně školní jídelny jsem nebyla vybíravá, problém spíš byl v tom, že jsme ztráceli ty pidistravenky. Bohužel má škola je již dáno zbouraná.

S horaly vždycky soucítím, jejich život nebyl nikdy lehký. Díky za článek, který je bohužel velmi aktuální, protože ani po letech se obyvateké Náhorního Karabachu nedočkali svobody, která je jim v horách jinak vlastní.

Hani, nesmíme padat. Za nedlouho nebudeme smět ani na židli. Když lezu po stromech , úplně se vidím dole ( neudržím se rukou, praskne špršle ( už dvě praskly). Nejsi střevo, jsi naše aktivní íčkařka..

Opustit byt ve kterém jste prožila krásný a plnohodnotný život , je dost obtížné.Hlavně pro to , že při výměně bytu narazíte na podvodníky a to se u nás děje beztresně.Pak skončíte v domově ,kde se musíte spokojit s postelí a vůbec nemáte žádné soukromí.Je to ostuda .

To je přesně to, co potřebujeme, uvědomit si, že nikdy není tak zle, aby zase nemohlo být dobře. Ale musíme se o to aspoň trochu přičinit podle svých schopností a možností. Dík!

Turistika - mor pro cyklistiku. Petře D. to je stejný nesmysl, jaký jste napsal vy. Mám elektrokolo a jela jsem po cyklostezce. Přede mnou řádek pěších. Začala jsem je předjíždět, když těsně přede mnou vykročila jedna žena, do té doby mně krytá postavou jednoho muže, přímo do cesty. Měla jsem co dělat, abych se jí vyhnula a obě jsme neskončily v příkopě. Další příklad - opět na cyklostezce. Pár ve středním věku - žádní mlaďoši - na inlajnech. Na hlavách helmy, na uších sluchátka, jedou si vedle sebe a do rytmu jízdy se rozhánějí rukama. Kola v protisměru, zvonek neslyšeli, předjet se dlouho nedali. P.S. Jsem cyklistka i turistka, a vím, že hloupí a beohlední lidé se motají mezi muži i ženami a ve všech sportech.

"Divákům chybí sranda." Tak s tím naprosto souhlasím. V televizi se opakují pouze staré komedie a točí se samé drama. Jakoby toho neměli lidi dost v dnešním uspěchaném životě. Dříve ale lidé neměli tolik času na své vlastní koníčky, záliby, jako je tomu dnes. Životní úroveň se zvýšila, máme se mnohem lépe, ale přestáváme se smát. Jsem z jedné malé vesnice a můžu napsat, že za toho "totáče" tam k sobě měli lidé blíž, více se scházeli a přitom nechybělo veselí. Když to tak shrnuji, musím říci, že jsem ráda, že jsem své dětství prožila za toho "totáče".

Rakušan se velmi těžko charakterizuje. Já jsem nikdy takto nepřemýšlel a byl jsem v Rakousku několikrát. Těžko se k textu vyjadřovat, já mám na Rakousko a Rakušany jen ty nejlepší vzpomínky. Musel bych tam žít déle, než týden, či čtrnáct dní dovolené. A tak beru to, co je výše psáno.

Krásně napsané a pravdivé. Je potřeba se dívat na svět kolem sebe s láskou a pokorou.....

Senior- neznamená člověk odkázaný na hloupou podporu přáníček a pod. Ten kdo potřebuje opravdu pomoci ,tak čeká jinou pomoc, než dostat perníček. Je to opravdu pomoc ...ptám se....

Další z vašich krásných a smutných básní... Děkuji, že jsem si ji mohla přečíst.

Ten Švejkův výrok je tak pravdivý, až to hezký není. Jendo, tak ať ti to psaní jde pěkně od ruky. :-)

Zajímavý koníček a parádní fotečky.

Ano, rozumím, bolest v dětské dušičce. Ale nebyl v tom špatný úmysl. A miniaturní nádobíčko bylo roztomilé - stejně jako kuchyňky.

Na ten dokument jsme taky koukali, bylo to zajímavé, jsou to také jen lidé, mají chyby i klady, jako my nebo jiná lidská rasa. :-)

Maruško, to se Ti povedlo. Krásné černobílé fotografie a sláva s humornými popisky. A den je hned hezčí.

Hezké, list jsem otočila...

Naďo, příjemná procházka počínajícím podzimem. Posílám pěkné poděkování. :-)

Být dobrou a citlivou zdravotní sestrou je velmi náročné a záslužné povolání. Moc si sestřiček ,které jsou milé a obětavé vážím a přeji jim hodně skromných pacientů a laskavých doktorů.