Moc hezké cestování,krásná země, zajímavé zážitky, i když ta válka je pro mě dodnes nepochopitelná. Následky bojů, bombardování jsem také zažila na služební cestě v Bělehradě v roce 2009, kdy byla mimo jiné zničena i původní budova archivu v centru a narychlo vystavěná nová za městem. Pro nás byla země vždy Jugoslávie a také účastníci mezinárodního kurzu němčinářů v NDR, jehož jsem se zúčastnila v Halle v roce 1978, uctívali všichni Tita a nerozlišovali (kromě Slovinky), odkud jsou. Pak se ukázalo, jak bylo spojování různých národností do států umělé. Stejně jako v bývalém SSSR. A velkou roli v tom hrálo často kromě politiky náboženství. V tomhle si cením Albánie, která i po pádu Hodžova totalitního režimu zůstala nábožensky tolerantní.

První nudisty jsem zažila na Baltu v NDR v roce 1968. Jeli jsme v době tamní brigády mimo jiné na ostrůvek Hiddensee a netušili, že je to nudistický ráj. Tehdy jsme se asi všechny slečny styděly a žádná se nesvlékla, šly jsme dál. Později jsem pak zažila nudo pláž u zatopené pískovny Lhota blízko Brandýsa, po třicítce a pak až hodně po šedesátce. Vezme-li to člověk bez jakéhokoliv fyzického studu za vlastní tělo a právě tak nekouká divně po ostatních, zjistí, že koupat se a sušit se bez plavek je opravdu velmi příjemné. A to nejsem zdaleka tak odvážná jako Marta. :-D

Krušné hory jsem měla prochozené jako dítko, neboť zde mám mnoho příbuzných. Lázně Evženie v Klášterci nad Ohří jsou kouzelné, ale městečko i v době nepandemické je velmi ospalé.

"Ty mně vůbec neposloucháš....!" ..."No, vlastně poslouchám..., ale svým mlčením ti dávám příležitost, abychom se oba mohli tvářit, žes tu hloupost neřekla." :-)

Naďo, zelená je dobrá, i když se to nerýmuje. Díky za krásnou procházku.

Souhlasím s tím, že zelený zákal nemá někdy žádné příznaky. To se stalo mé sestře, která dostala loni v létě na jihu Čech nečekaně na výletě záchvat, ukrutné bolesti v oku a snížené vidění a už šla do nemocnice. On té době už se léčí a léčit bude.

Mám několik tipů báječných seniorů na nominaci.

Má duše potřebuje rychlou chůzi, někdy jí v ní ovšem brání tělo. Jestli díky celoživotnímu rychlému chození žiji déle, nemohu posoudit.

Ráda jsem poznala zámek Ploskovice s jeho krásným parkem. Děkuji Věruško a Jane za skvělou fotodokumentaci výletu, moc Vám to na fotečkách sluší.

1) Jendo, moc pěkné vyprávění. Oba blby přímo vidím. 2) Na stránky karaoke taky občas zavítám. Uvedené zpěváky mám moc ráda. Ale před 40stupňovým vedrem bych jednoznačně dala přednost podzimní plískanici. :-)

musím říct, že to není vůbec špatný nápad. Sám jsem si nedávno pořídil chytré hodinky, konkrétně tyto https://yeshodinky.cz/samsung/31083-samsung-samsung-galaxy-watch-42-mm-cerne.html a je to naprosto skvělá vychytávka. Vidím to tak, že bych možná něco takového mohl koupit i svému tátovi. :-)

3* = dobré :-)

Další krásný článek o rodině se vzácnými vztahy. Kdo tak vyrůstá od malička a vidí kolem sebe lásku a vzájemnou úctu, bere to jako samozřejmost. K stáru by se asi těžko předělal. Obdivuhodná je i ta vnučka. A všechny ženy jsou si podobné. Moc děkuji.

Hezký článek, ale tak trochu mimo mísu, z Ičkařů, myslím, už krev nikdo darovat nemůže.

Paní Hofmanová,poslední věta vydá za celý článek,bohužel dnešní lidé jsou "pobláznění" vší novotou a proto je to jak to je.

Lákavá pozvánka, moc děkuji!

Labské pískovce máme prochozené, ale nevím, jestli jsme byli i v Rájci. Moc se nám tam ale líbilo i na území Německa jsme přešli. Nadi, fotky máš nádherné - ty břízky a louky. Taky zvířátka se povedla.

K nadpisu: Hlavně aby na to vážení-si vůbec měli. Myslím že každý si začne vážit hlavně té své, aby se uživil.

Zuzko, na žádnou z lásek, ať už byly jakékoliv, se nedá zapomenout. Vzpomínky nám zůstanou, čas už ale vše nenávratně odvál....

Ivano, opravdu stalo, dodnes mi z toho běhá mráz po těle. Ale jaký je to život? ptám se sama sebe. Ani se nedivím, že si pohrávala s myšlenkou vše ukončit!!