Za pár dní tam jedu, tak jsem v očekávání. Nebyla jsem tam léta, jistě se toho hodně změnilo. A s rouškami to bude určitě ještě zajímavejší.

Co tak "Pýcha peklem dýchá? Čert přímo tam není, ale co jiného se dá v pekle hledat? :-) Nebo "To by v tom byl čert, aby...." nebo také "Koho to sem čerti nesou? :-)

Marně si tu hlavu lámu, ale moc mne výsledek láká...Asi na to jdu špatně.

Naďo, nejen že může, stává, samozřejmě. Pobavila jsi mě. Člověk se neuhlídá, ať dělá, co dělá. Chválím tě za štrúdl s „ú“. A za moc hezké fotky. :-)

Díky za tipy. Určitě některá místa v našem okolí navštívím.

Já zatím přátele mám, i když někteří už taky navěky odešli.Máme dobrou partu kamarádů-spolužáků z gymnazia; další partu, takovou náhodnou, se kterou jezdíme každý rok na vinné zájezdy na Moravu (je nás asi dvacet, od mládežníků přes střední věk až po 65+ a docela jsme si "sedli"; vídáme se jen na té Moravě a o to víc si to užíváme); tak si toho považuji. I toho, že můžu klábosit s prima lidmi tady na íčku.

Hezké fotky, horší je to s těmi lesy. Hynou snad úplně všude...

Jarmilko, z letiště mám zkušenost, že část odletové haly vpravo v teminálu I je vždy vyhrazena kontrole před cestou do Izraele (jednu dobu to bylo i do USA). V Sofii jsem dokonce zažila, že na určitou dobu bylo zavřené celé letiště a tam "úřadovala" izraelská bezpečnostní kontrola. Mají to skutečně velmi přísné. Ale pamatuji si, že i při odletu z Londýna jsem jednou zažila přísnou prohlídku. Otázka, zda "jsem si zavazadlo balila sama" byla standardní, ale musela jsem otevřít malý kosmetický kufřík a celý ho prohledali. A to bylo ještě dávno před "dvojčaty".

Zdařilá poezie o mamince. Je to tak, nejdražší lidskou bytostí jsou maminky. Každé dítě když je v úzkých první na koho zavolá je "maminka".

Věrko, nejdříve Ti musím napsat velkou omluvu. Jak jsem si tak četla v Tvém dnešním článku, který se mi moc líbil, klikla jsem špatně na *. Mělo jich tam být alespoň 10. Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělala. Do Pelhřimova jsem jezdila. Sice jsem neprošla všechny památky, ale moc se mi tam líbilo. Co bys taky chtěla od někoho, kterému je 16 let, viď? Náměstí se mi vždy moc líbilo a teď na sratá kolena konečně vím, kdo je kdo. A ta fotka papírny v Červené Řečici mi připomněla exkurzi, kam jsme jeli se třídou ve druhém ročníku SOU. Dokonce jsme mohli zkusit práci lidí, kteří tam pracovali. Měli s námi svatou trpělivost,ale shovívavě se usmívali. Takže ještě jednou moc a moc děkuju. :-)

Byla jsem na pozici snachy (šest let v pěti lidech v bytě 2 plus 1) i tchyně. Dnes je mou velkou oporou maminka mého vnuka, přestože je s mým synem dávno rozvedená. Na mezigenerační soužití neexistuje žádný recept. Ale dle mých zkušeností je dobré nastavit si hned na začátku jasná pravidla a především nepřesvědčovat nikoho, že má žít tak, jak to vyhovuje mně. Každý máme jiné priority, jiný biorytmus, jiný životní styl. A pokud je zde úcta a respekt, lze dosáhnout i harmonických vztahů. Mnoho rodin, které žijí na venkově ve vícegeneračních domech, mě v tom utvrzuje.

Jendo, moc hezká pozvánka do míst tvého mládí. Nikdy jsem tam nebyla. Doufám, že mě jimi jednou provedeš. :-)

To jsou šupáci. V sídlišti, kde bydlí sestra, si zase sami obyvatelé tvoří před vchody malé záhonky, o které pečují. Dřív tam bývala neposekaná tráva, případně křoviska. Tak doufám, že jim nikdo nenakáže to zrušit. Asi ne, protože z toho nemají žádný "výnos", jako bys měla Ty. :-D :-D

To už jsou pro mne fotky nepřirozené, moc naaranžované. Takto si focení starých párů, ale i dětí, nepředstavuji. Pěkná je úvodní fotka článku.

Věrko, Věrko, to zase bude fuška. Tak rychle na to, dokud mám ještě energii. 1. Obsadit je spřátelenými armádami. 2. Dávat jim přátelské rady 3. Žádat dopředu o nový občanský průkaz se změnami 4. Účastnit se soutěže Miss. 5. Otěhotnět ještě jednou 6. Letět s kosmickou posádkou na Mars k osídlení 7. Zvážit se, kolik jsem zase přibrala 8. Vydávat se za paní Raškovou 9. Zažádat o změnu občanství

Nemusí Tě nic mrzet, i tak jste toho viděli spoustu. Fotky jsou toho důkazem. Moc se mi líbí, hlavně ta titulní s odrazem oblohy.

Aleno, ty jsi měla být spisovatelka. Takový novodobý Klostermann a nebo Otčenášek. Jak ty si nádherně umíš hrát se slovíčky, jaká máš kouzelná přirovnání. Tvůj popis krajiny je nepřekonatelný a musí určitě nalákat nějakého turistu, který jen díky tobě pozná krásný kraj a zamiluje se do něj. Stejně jako já. Láska na zbytek života. Všichni chtějí otevřít hranice a vyrazit tisíce kilometrů ke slané louži a přitom se jim nabízí ráj u nás doma. Kdo se podívá na tvé fotky, tak mi určitě dá za pravdu.

Znáte někoho ve vyšším věku, kdo je ještě dítětem, tedy má jednoho či oba své rodiče a kdo by byl ochoten převyprávět svůj "příběh"? Napište nám na něj (na ni) kontakt na e-mailovou adresu i60@i60.cz Anebo napište na portál i60 svůj příběh do našeho nového seriálu "Nejstarší děti".

Hezký článek, člověku je to líto, zvláště pak, buxusy rostou pomalu, mám dva jeden vysoký jeden nízky cca 15 let Bylo by mi to líto, ale musela bych si říci, nejde o život, tak nejde o nic. Vše se dá koupit a znovu osázet. Bohužel, jen člověka nelze nenahradit!! Hezký den

Jičínsko je krásné, večerníčky s Rumcajsem se mi líbily. Hezké fotky a určitě vydařený týden. :-)