Haničko, chápu Tě, ale to nenaplněné se už nikdy nepokazí, zachová si svou někdejší podobu a krásu. Vzhledem k tomu, že mě v mládí okouzlovali spíš muži starší (náhradní otec), jsou dnes po smrti už asi všichni. Díky!

Z městečka mého dětství Lomnice nad Popelkou jsme do Českého ráje občas jeli na výlet, i když se tehdy dalo jet jen vlakem s přestupováním. Pak mi ten kraj na mnoho let zmizel z očí, ale ze srdce nikdy. Byli jsme tam na motorce, byla jsem tam s lomnickou spolužačkou a byli jsme tam na pozvání Jíti Caklové na výletě i60. Je to přírodní ráj, nejen na pohled. Díky, Martino.

Je zvláštní podívat se na jeden vztah očima několika aktérů. To si může dovolit jen nezávislý autor, protože každý má jinak svou verzi a těm jiným samozřejmě moc nefandí. Takováto životní dilemata jsou velmi bolestná. Co dělat, obětovat se a setrvat, i když to není zrovna to pravé, nebo jít za svým a cítit vinu? V případech, kdy zasáhne nějaká nemoc nebo úraz atd., je obvykle rozhodnuto. S pocitem viny se moc dobře nežije. Jsme různí.

Díky za informace. Dva klienti DD zemřeli s Covidem, ne na Covid. V tom je trochu rozdíl.Věřím,že mnoho zemřelých , evidovaných jako na Covid, zemřelo na úplně jiné nemoci. Covid jejich odchod uspíšil, to ano, ale nebyl jedinou příčinou. Je velmi potěšující zpráva o nízkém počtu nově nakažených.

Melete kraviny, v 65 letech je člověk na vrcholu životních sil.

Jediné co mohu napsat je, že mi byla zrušena pravidelná kontrola, kdy se mi měří markery a nevím, kdy bude další. Paní doktorka se mi ale zeptala, jak se mi daří a zda něco nepotřebují. Ale myslím, že jiní na to jsou hůře.

Skvělý článek. Kopřivu i pampelišku sbírám každý den a pijeme čaj. Celý květen. Skvělý špenát s medvědím česnekem.

Evo, já mám naopak ke svým nejbližším dál. Už jsem to napsala několikrát v různých podobách. Přítele (a lidské bytosti vůbec) jsem se dotkla minulý týden poprvé po 45 dnech. Přeji ti, Lukymu a Megince vše dobré.

Napřed jsem na to koukala jako janek. Myslela jsem si totiž, že v tom bude někde skryta věta. která prochází tím textem. Pak mi něco začalo docházet. Jde o to znát přísloví, ale hlavně mít najednou nápad. A taky se přiznám, že nevím, co je pauperizace. Něco už vím, ale psát to sem nemůžu. :-D

Děkuji za informace, mám totiž odhlášenou televizi i rádio. Čtu pouze Vaše články z portálu a pár informací z PC. Domnívám se, že je důležité dodržovat základní pravidla i vstřebávat nová důležitá opatření. Mne tyto informace působí velkou psychickou zátěž, takže je minimalizuji. Domnívám se, že právě " nevědomý" strach, který si často nepřipouštíme, způsobuje, jak píší odborníci, snížení imunity a poté onemocnění. Proto jsem zaujala právě tento výše uvedený osobní postoj. Hodně čtu, poslouchám hudbu a těším se ze života pomocí drobných radostí. Děkuji za článek a přeji hodně zdraví a štěstí nám všem, vlastně celému světu. Se srdečným pozdravem, Danuše

Jsem ráda, že jsi si výlet do Litoměřic užila. Také je fajn vidět tě na fotce jak se šťastně usmíváš.

Je tu toho na mě skoro až moc, takže už se v tom ztrácím. Ale některé byliny, hlavně ty zklidňující, užívám často. Jako městský člověk se však musím spolehnout jen na prodávané hotové tinktury. Děkuji za informace.

Hani, my jsme měly taky takovou maminku. Možná tím, že nás přivedla na svět pozdě a byl mezi námi poměrně velký věkový rozdíl, byly jsme obě se sestrou v jejích očích stále dětmi, zvláště já. To není moc dobré, protože to člověka může vést k určité pohodlnosti - on to za mě někdo rozhodne, vyřeší. Někdy mě to ale už naopak docela zlobilo. Když zemřela, bylo mi necelých 28, ale už poslední 3 roky měla co dělat se svým zdravím. Pak jsem se osamostatnila, ale šlo to od zdi ke zdi. :-D

Hani, děkuji za prima test. Vyšla mi nadprůměrná jazyková inteligence. Bylo by špatné, kdyby ne, když jsem lingvistka. Hezké dny i vám. :-)

Díky a hezkou neděli

Zuzko, na takovou nádheru slova nestačí. Děkuju. ♥

Moc zajímavé. Velmi mě překvapilo, když jsem byla služebně na jednání v Turíně, že všichni zaměstnanci - úředníci sledovali okna svých šéfů (byla jsem tam v zimě) a odcházeli domů, až když jejich šéf zhasl ve své kanceláři. Takto čekali nižší šéfové až zhasnou ti nad nimi. Snad jen ti nejřadovější pracovníci šli domů po skončení oficiální pracovní doby.

Souhlasím s obsahem článku. Ano, my senioři většinou nejsme rozstřesené bábovičky, které nevědí kudy kam. Samozřejmě, že máme své obavy, ale nenecháváme se jimi zahltit natolik, abychom nedokázali spokojeně i nadále žít. A já sama patřím k těm, jimž korona život výrazně zlepšila :-)

Tak jsem si zase pěkně početla. Dobře napsáno, obsah stojí za úvahu.

Děkuji za informace ohledně Covid-19.