Zuzko moc hezká básen. V poslední sloce mě zaujal verš, kde jest "mám víru nadále", kterou ted snad máme všichni a věříme že tu zlou nemoc porazíme!

Tím dnes s koronavirem končím. Naboural mi klidné spaní a to mu jen tak neodpustím. Stačí, že nemohu spát, ještě s ním se stresovat. To mi za to nestojí, raděj budu odpočívat v obývacím pokoji. A redakci držím pěsti, ať jí slouží zdraví a drží se jí štěstí. :-)

Tak mne napadlo, že zkusím vypěstovat brabbory v korytě na balkoně. To jsem na to opravdu zvědavá.

Prima, už se těším.

No nevím, nějak se nemohu s názvem článku ztotožnit. Nemám křišťálovou kouli, ale myslím, že mnozí lidé mají obavy nejen o svůj život, ale o životy svých dětí. Dosud jsme žili v klidu, nejprve v dostatku, posledních cca 25 let v nadbytku. Teď ale nemůžeme předpokládat, že všeho bude pro naše děti dostatek. Začali jsme se obávat o to nejcenější, o vodu. Ale před měsícem nás potkala pandemie, což je pro celý svět obrovská zátěž. Mám ráda chytré lidi a moc si jich vážím. Ale i oni jsou dnes často bezradní. Nejsem v této krizi nespokojená, ale nemohu být ani spokojená. Je to jako mít ruce, které vás neposlouchají.

Ať jste Vy i celá Vaše rodina zdraví jako rybičky přeji i já Vám, protože při takto náročném běhu života je zdraví skutečně až na prvním místě. Orchidejové zátiší je moc pěkné, roušky taktéž. A Adélka je šikulka, asi bude po babičce :)

Tak tady jsem úplně vedle, nevím, co jsou amarouny. Tak se tu školím. Je to překvapivé, ale mně kupodivu asi nikdy jídlo (narozdíl ode mne samotné) neupadlo. :-D

Danko, myslím, že těstoviny si radši budu i nadále kupovat, oni jsou na to i mašinky dcera jí má. Mě ty kupované chutnají, ale jinak kuchařinkám přeji dobrou chuť. :-)

Je dobře, když jsou muži v kuchyni soběstační. Ano, Ivano,..... Vím o tom svoje.. Už hodně dlouho.

Díky, moc hezké vyprávění.

Zajmavý příběh psaný s humorem . A ta fotka.....

Já to také slibuji a ještě další další.

Vyjádřila jsi to krásně, děkuji.

Děkuji . Seniorů a jejich personálu je mi moc líto. Situace pro ně je moc těžká, když jsem chodila na návštěvu na LDN, viděla jsem, jak málo těm bezmocným stačí, aby odešli. Celý svět žije v napětí. Držme se.

Děkuji, ale za mě raději ne.

Ráda se podívám, děkuji. Černobílé fotky mě oslovují vždy. A rok 1935, to také ještě nikdo netušil, co bude za pár let prožívat.

Hezká procházka, díky. Tuto část Prahy znám jen z autobusu, když jedu do Mělníka.

Helenko, to jste měli v té smůle štěstí, viď? A Máťa už nesmutní, jako tehdy s Permoníkem nebo dokonce při výletu na Trosky s námi "děvčaty". Je z něj velký, rozumný a taky moc hezký kluk.

No, prima, jde to i takhle. Díky, Ireno, a mám méně práce. :-D :-D

A hlavně budete vidět na dálku a žádné auto vás nepřejede.