Děkuji za informace :-)

Soni velmi hezký článek. K přání se přidávám a přeji spoustu zdraví a štěstí!

Děkuji Elen za pěkné počteníčko...

Jendo, je to krásný, dojemný článek. Víš, že jsem se ti k němu vyjádřila už v mailu. Sem víc psát nebudu. ♥

To je hezké, Ireno, Tvůj dědeček byl vlastně vrstevník mého tatínka. :-) Vyprávění i obrázky mě moc zaujaly. Lidé byli určitě spokojenější než teď. Děkuji.

Je zajímavé, co za útržky vzpomínek se člověku vynoří po mnoha letech. Mně tento článek připomněl, jak jsem jedinkrát v životě dostala facku od mého jinak velmi klidného tatínka. A to ještě neoprávněně. Chtěl potrestat moji sestru, ale ta se schovala pod válendu. A já jsem byla prostě po ruce. Pak se mi za to mnohokrát omlouval...

To mi připomíná tu učitelku z filmu Slavnosti sněženek. Jak mám dětem vysvětlovat, co je to mír, když vy se nedokážete domluvit. Co se týká soužití dvou generací, zvláště tam, kde je bývalým velitelem osamělá matka, vždy je to problematické. Takovým lidem se nikdo ničím nezavděčí. Takové články jsou jen k tomu, aby bylo co číst. Nic neřeší a nic nevyřeší. Všechno je v lidech. A když osamělá matka a syn se svou rodinou žili každý zvlášť, těžko se budou najednou snášet všichni dohromady.

Eliško, hezký příběh. I když tvou tehdejší bezradnost si umím představit. Orientační nesmysl mám taky, prý po mamince.

Jani, vypadá to chutně velmi, však si taky málem nevyfotila, jak si baštila.

Zuzko, krásně a lidsky jste vyjádřila možná i to, co cítí většina z nás. Držte se, bude líp...

Maruško, to je krásný článek a ještě krásnější fotografie. Kočky mám moc ráda. S nostalgií jsem si vzpomněla na naše kocour - Mind'áka a Filipa. Mind'ák byl prachobyčejný mourovatý kocour, zato Filip byl kříženec divoké a domácí kočky. A jaký to byl mazel,.... Manželova babička mu říkala Zrzounku a on nikoho jiného v rodině neuznával.

Aničko, u vás je krásně. Příroda si jede po svém. Někdy si tak říkám, jestli je ráda, že si od nás poněkud oddychla, nebo se jí přece jen trochu stýská. Mně tedy ano. Kolečko, které vždy opíšu na sídlišti, mi moc přírodních krás nenabízí. Ale i tak je to fajn!

Helenko za dámu už nemůže chodit žádná z nás , všechny vypadáme podobně. Já nikoho v té roušce nepoznávám a když mě někdo náhodou pozdraví tak delší dobu zkoumám kdo to je. Chlapy svádět nemohou ani ty mladší. Za jedno by se k nim nepřiblížil a za druhé nebude chtít zajíce v pytli. No nějak to snad vydržíme, ale musíme se udržovat, aby až odložíme roušky na nás nevykoukla stará, tlustá čarodějnice.

To je velikánská dobrota. U nás jí vařila venkovská babička. A byla mňam.

To jsou hezké vzpomínky, dnes už to nebolí... A Jindro, díky, držme se za všech okolností :-)

Díky, Aničko, něco takového jsme hrávali v dětství, že jsme od určeného písmena vždy psali různé výrazy (město, jméno, země atd.) a pak si to bodovali. Příjmení mám od stejného písmena jako Ty, tak si zkusím třeba Z. Ale psát to sem nebudu, protože ode všech by se to sem asi nevešlo. :-D

Je to velmi potřebné. Přestože žiji sama, umím být sama a jsem ráda sama, pociťuji nyní stále intenzivněji rozdíl mezi dobrovolnou samotou a vynucenou osamělostí. Honzo, díky moc za všechno. :-)

Tato nadace má určitě smysl a někteříbývalí hráči, kteří na tom nejsou nejlíp si určitě zaslouží, aby se na ně nezapominalo. Vždyť jsou to naše legendy

To je první co čtu. Díky za stručný přehled.

Je to dojemné, starouškové jsou tak odkázáni na druhé, jsou citliví a křehcí. Vážím si nesmírně všech, kdo s nimi zachází laskavě a pečlivě.