Moc pěkná povídka se zajímavým námětem. Hezky popsáno.

Nejprve ta fotka, není moc pěkná, a nevím, proč jsou tady často škaredé vygenerované fotky seniorů, kteří vypadají jako opice. Potom smysl článku, je určený opravdu pro nás dříve narozené, kteří zákonitě o životě něco vědí? To by pak musel být mýtus celý tento web, který motivuje a inspiruje seniory k aktivnímu přístupu k životu a nejen to, dává příklady a ukazuje, že to jde. Žijeme v Čechách, máme své zkušenosti, a máme zase vzhlížet k průzkumům amerických vědců nebo se řídit neustále se měnícími trendy, to snad ne.

Velmi pěkné.

Výstižně napsané, Jani. Klidně podepisuji.

Vlaďko, po ránu jsi mě namlsala. Zaujaly mě špecle a panenka. Těstoviny s tuňákem si dělám, do rýže kurkumu dávám, když ji vařím.

To je moc pěkné, děkuji, představila jsem si tu zahrádku, automaticky jsem chtěla pokračovat na fotky :-)

To je mi nesmírně líto, moc ráda jsem si fejetony pana Poláka četla. Odpočívejte v pokoji. Je mi jasné, že si budete ze všeho dělat legraci i tam nahoře.

Krásná památka. Kdysi jsem přes něj jel autem.

Danko, moc hezké vzpomínání na tatínka a jeho profesi. Myslím, že technické dovednosti jsi dost zdědila. :-)

Milé povídání a krásná fotogalerie. Díky za zprostředkování, alespoň malou radost bychom si měli dělat každý den :-))

Děkuju za zajímavý rozhovor.

Zdravit znamená uznat existenci druhého, projevit respekt, přinést trochu lidskosti do každodenního života. Někdy stačí jedno obyčejné "dobrý den" a den je o něco lepší. Pozdrav také vyjadřuje akt úcty k člověku. Tak hezký den pane Berko,

Do padesáti jsem trpěla nízkým tlakem, stres mi ho zvedl až k infarktu. Od té doby se bez léků neobejdu. Nejspíš jsem jeho zvýšení podcenila.

Honzo, vítám tě na íčku!

Jak já vám, Dano, rozumím! Také mi jeden takový vstoupil do života ...

...a tak to přesně je. Díky, Danielo, za vyčerpávající shrnutí!

Portugalsko je překrásná země. Ráda vzpomínám. Ubytovaní jsme byli ve Fatimě.

Co k tomu říci .... Vaše mikropovídka mi připomněla jeden dětský zážitek. Na mostě v mém rodném městečku kdysi dávno (cca přelom 60./70. let) havarovalo nákladní auto, převážející umělohmotné lahve s Jarem na nádobí. Náklad se vysypal do protékající říčky, tedy spíše potoka. A protože tam bylo vody něco pod kolena a žádný proud, lahve se hezky houpaly na hladině. I roznesla se zpráva po městečku, spoluobčané přispěchali, lovili a odnášeli si domů .... :-))

To je tak poeticky popsaný čas bezstarostného dětství... O to brutálnější je pointa. Děkuji za svědectví, za vzkaz, abychom nezapomínali.

V minulosti byli staří lidé studnicí zkušeností, které byly velmi cenné a předávaly se z generace na generaci. S vynálezem internetu tohle všechno skončilo. Informace se už nehledají u starší generace, ale na diskusních forech. A navíc život se mění tak rychle, že včerejší zkušenosti jsou dneska k ničemu. Staří lidé se s tím budou muset smířit a nehledat v tom neúctu ke stáří. Pouze jejich zkušenosti z mládí jsou v dnešním světě bezcenné.