S dojetím jsem si přečetla životní příběhy dvou žen. Osudy nás starších jsou si velmi podobny. Byla to nelehká doba, ve které jsme žili , prarodiče, rodiče a my nejmladší. Ale hodnoty jako úcta, láska, skromnost, pokora a vzájemná pomoc byla tehdy samozřejmá. Prarodiče mi předali tyto vlastnosti a chci a doufám, že v tomto uspěchaném světě předávám svým potomkům i vnoučatům. Pak může člověk odejít s čistým svědomím a věřím i v klidu.

U mně to je spíše naopak a to nemám cukrovku. Naopak mám požitek, že dnešní doba nám umožňuje si namíchat jakýkoliv drink.

Děkuji za ranní pobavení.

Pro mě už to je skoro jako číst detektivku. Jsem tvor dost netrpělivý a ráda už vím, jak takovéhle uzavřené příběhy dopadnou. :-D

Je to stále dokola, věčné téma. Jednou je to "vyčůraný " mamánek, jindy "sobecká " maminka, se svojí opičí láskou. Obojí vyjde nastejno - vyústí to v neschopnost stát na vlastních nohou.

Samozřejmě si při tom vzpomenu na sraz i60 v roce 2017. Moc hezký kraj, i když na podobném výletě jsem bohužel nebyla, zatímco téměř všichni ostatní ano. Ale i v Rožnově bylo moc hezky.

Kvůli třesu rukou maminku léčili několik let na štítnou žlázu, než přišli na to, že je to Parkinson.

Hezké, dojemné.

Romane, hezky napsáno :-) Jsem šťastná jak blecha a jen doufám, že mě pro moji přirozenost někdo nezamáčkne, nebo neutopí v umyvadle :-) :-)

Moc hezké. Někdy si také všímám, ale moc jsem toho ještě narozdíl od Vás nenafotila.

Při čtení Vašeho příspěvku jsem si připadala podobně. Ke své praktické lékařce téměř nechodím, nějak nemám důvod. Když jsem však před svátky skončila na pohotovosti interny v Thomayerově nemocnici a v ošetřující zprávě jsem měla, že se do tří dnů mám dostavit k praktickému lékaři, tak to bylo ouvej. Paní doktorka však měla (skoro naštěstí) dovolenou, tak jsem skončila (také naštěstí) jinde, to už nebudu rozvádět. A když jsem loni koncem jara chtěla jít kvůli nějakému podezřelému útvaru na kůži na kožní, tak to byl úplný horor. Osm ordinací mě nevzalo. Jen na objednání. A to musí být zase žádost od té praktické lékařky, kde kvůli tomu vysedím odpoledne. Díky za příspěvek.

Když jsem jednu dobu nosila zásadně oranžové oblečení, tak náš ředitel v archivu byl tak pozorný, že mi k narozeninám (přál všem ženám) dal skutečně oranžové kytky. Jak už jsem ale někde uvedla, řezané květiny nepřijímám ráda, svým způsobem je lituji, že už záhy zvadnou. Včera v prodejně Lidl v Bohnicích obdaroval mladý zaměstnanec každou nakupující ženu jednou růží. To bylo docela milé. Naše maminka měla ráda zásadně jen luční květy, proto jí je i dáváme v Týně na hrob.

Věro, píšeš hezké básně :-) .

Tak jó, Dano, uháním koupit pórek :-))

Jendo, tvá vyprávění z cest ráda čtu i poslouchám, prohlížím si fotky. Obdivuji tvoji schopnost všude se domluvit, včetně radosti, kterou ti povídání s domorodci působí.

Ireno. Výstava to je bezesporu zajímavá. Měla jsem pocit, že místo obrazů vidím plastiky a sochy. Nevím, jak to popsat svými slovy, ale vystavené obrazy jsou zajímavé.

Výstižně jste popsal momentální situaci a zhodnotil výsledky dotazů. Jedna moje nejlepší kamarádka doktorka řekla, že ročně umře na obyčejnou chřipku nějaká stovka lidí a nikdo se nad tím nepozastavuje. Koronavirus je jakousi mutací chřipky. Hygienické návyky máme, do rizikových oblastí nejezdíme, vyvarujeme se větší koncentraci lidí a to by mělo stačit. Nejen v jaru, ale po celý rok jíme ovoce, zeleninu, jíme střídmě i když někdy zhřešíme, tak to určitě přečkáme. To si stále říkám, i když musím přiznat s mým autoimunitním onemocněním se v duchu trochu bojím. Plíce po operaci, vleklé problémy s dycháním a věk, jen aby to nebylo mé poslední. I když - zase se musím opakovat podle písně KG - nic na světě není bez konce... jen já si přeji, aby ten konec ještě byl v nedohlednu. Všem hodně zdraví a držte se, bude líp.

Mám oblíbenou stanici pohonných hmot a dokonce i stojan. Tankuji tam benzin už skoro 40 let. Asi to bude vyjetou neuronovou cestou v mozku.

Jituš, umíš krásně vnímat zrakem i sluchem, ale hlavně srdcem. Díky.

Soňo, ráda jsem se s tebou prošla..