Věro, díky, je to zajímavé. Mám zkušenost, že mi kamarádka-Angličanka pomohla, i když se mnou nesouhlasila, později mi řekla, že jsem udělala dobře. To se mi v Čechách nestalo.

To je hezká vzpomínka.

Kočička na titulní fotce je krásná. Věřím, že se se svými mazlíčky opravdu nenudíte. (. ❛ ᴗ ❛.)

Zase jsem se dozvěděla pár informací, tentokrát o našem sympatickém sportovci.

Z opery mám zážitek zcela jiný. Jednou na Nový rok mě vzal přítel do ND na Libuši. Místa jsme měli na druhém balkoně v první řadě. Výhled krásný. Tak moc, že se mi okamžitě zatočila hlava a musela jsem odejít. Představení jsem proseděla o kus dál v uličce na židli pro uvaděčky.

Asi ano. Doufám že se Ti nerozbil hrneček, který patří k tomu krásnému porcelánu co je na ilustrační fotografii.

Soňo, moc ráda jsem si to přečetla a potěšily mě všechny fotky včetně těch pamětních. Máš opravdu psí domácnost, ale líbí se mi, že fandíš i kočkám. Mystynka je krásná. Pamatuji si ji jako štěňátko a ony jsou jí už 3 roky. Tak jí ta štěňátka jednou dopřej!

Také mě zaujalo ilustrační foto a vzbudilo mou zvědavost. Tulipány, kafemlejnek a závin ze škvarků, to by byla i moje volba.

Dobrý nde. My minulé jaro byli tu http://www.nadrybnikem.eu Tak mě zajímá, či nemáte nějaké tipy pro okolí :) Jedeme znova totiž.

Pravdivý a pěkný článek. Prožívám něco podobného, jen jsem si ponechala byt ve městě, takže jakási zadní vrátka se brzy budou hodit. Nejedřív na zimu a pak i napořád ho chci využívat. Vesnice hodně upadá, jsou tu většinou staří lidé, někteří zde sice mají i své děti, které bydlí třeba opodál a tak mají jakousí jistotu, děti pomohou s nákupem, odvozem k lékaři atd. Já mám syna víc jak 100 km odsud a tak na něj nemůžu spoléhat. Taky síly ubývají, co jsem zvládla před 20 lety to je jen vzpomínka, dnes po několika operacích už těch sil tolik nezbylo a ty většinou stačí na domácnost, musím ještě pomoci své 90ti leté mamince a když k tomu přidám něco málo pomoci na zahradě, tak jsem na konci sil. Většina práce na zahradě je na manželovi, ale tomu také roky přibývají a tak je nutné se zamyslet jak a kdy dál.

Někdy je život lidský hodně složitý a vy to umíte zpracovat do dobře čtivé podoby. Myslím, že život kohokoliv tady na íčku by také vydal na neméně zajímavý román. Těším se na pokračování vašeho i svého příběhu. :-)

To je dobře, že vaši tehdy pejska nedali z domu a že jste si díky tomu mohla po letech takhle krásně zavzpomínat.

Není.

Co dodat? Zase jedna z Tvých nádherných citových básní. Děkuji Zuzko.

Pak by také mohl být manuál pro mladé: co neříkat rodičům a prarodičům... A nastalo by velké ticho a každý by myslel jen na to, co se může říkat. To přeháním - na druhé straně, ač se snažím neprudit, někdy ta pravidla z článku poruším, snad v rozumné míře... :-)

Byla jsem tam už několikrát, z Hradce to není daleko. Každý si tam najde něco, co se mu líbí. A hlavně je tam pohoda.

Jitko :-) baže :-)

Jano, to je krásné povídání :-) Vy i Váš dlouhojmenný pejsek Attila jste si tím získali i mne :-)

mě zvedne úsměv Andrea

Před 20 léty jsem si prošla peklem po operaci nádoru lymfatických žláz. S manželem jsem zažila bohužel i stav terminální.