Před 20 léty jsem si prošla peklem po operaci nádoru lymfatických žláz. S manželem jsem zažila bohužel i stav terminální.

Asi se tam nikdy nedostanu, ale dnes jsem tam byla. Díky.

Modely jsou vesměs hezké. Určitě bych si vybrala. Mám ráda kalhoty, takže galerie je pro mně jako dělaná.

Maru, děkuji vám za přiblížení slovem i obrazem krás Vysočiny. Letos se chystáme se vnoučaty na Lipnici, s úsměvem musím přiznat, že když jedu do Jihlavy k doktorovi vždy koukám ze silnice, zda se mi neztratila, ale pořád stojí a to mě uklidní. Z dáli směr HB je krásně vidět i kraj kol ní. No prostě, Vysočina je Vysočina, její krása se neda zpochybnit.

Vzhledem k tomu, že jsem měla v ČB na jazykové škole kolegyni angličtinářku, obdivovatelku monarchie, a ještě jsem se určitou dobu přátelila s Angličanem, tak jsem i leccos postřehla. Třeba zatímco my všichni říkáme Kanál La Manche, tak pro ně je to Britský kanál. Když jsem vyplňovala registrační formulář v jejich dnes Národním archivu, dříve Public Record Office, tak jsem byla zařazena jako všichni "Nebritové" do Overseas, což je vlastně "Zaoceánští". Zprvu jsem tomu nerozuměla a snažila se tvrdit, že nejsem z USA, nýbrž z Evropy. :-D No, žít bych tam nemohla.

Ivano, souhlas, vystihla jsi to. Protože už má ve fasádě vyklovanou vícegenerační vilu :-) Evo, za krásný článek palec nahoru :-)

Honzo, máte pravdu, asi je to tak, ale asi jen u naší generace. I když já jsem skončila "jen" u toho čtení, psaní se ve mně neprobudilo (zatím?). Ale mám obavu, že z dnešních prvňáčků moc čtenářů a pisatelů nebude, vidím to na svých vnoučatech. I přes mé snahy občas si společně něco přečíst, vyhrávají tablety a notebooky, bohužel.

Je to jako se vším. Někteří lidé se svými dětmi cítí ve společné domácnosti šťastni, o těch druhých se zmiňuje článek. Moje zkušenost je taková, že starým lidem je lépe ve svém, v klidu a soukromí. Nechci proto žádný dům se zaradou, o který bych se už sama nepostarala a jen bych přemýšlela, jak to všechno bude. Proto jsem si koupila malý byt v blízkosti syna. Je to docela dobré řešení.

Moc hezky zveršovaná zimní básen! Jen škoda, že ta zimní krása je jen na přiložených fotkách!

Liborku, boxeři jsou opravdu psi "vítací" :-) Ti tehdejší naši by zlodějům dali pusu na tvář a šli by ukázat, kde schováváme peníze a vkladní knížky :-) Máš moc hezké vzpomínky :-)

U vás je tak krásně ...

Libore, klídek, já ji měla v prádelně také. Pořád někde něco šramotilo a pes štěkal na pračku - myslela jsem, že mi domů kočka zase přinesla myš. Jak já jí chudince vyndala! Byla z toho chudinka tak rozhozená, že mi na usmířenou jednu myš skutečně donesla. Za pár dní jsem se šla podívat, co je za hluk za dveřmi, proč tam Ferdy tak řádí. Hrál si s ještěrkou. Nevím, jestli ji ulovil on nebo kočka, už byla mrtvá. Pak už byl v prádelně klid. Takže pořiďte si kočku, ona vám ten důkaz chytí. P.S. Jenom nevím, co s kočkou a Darwinem. Abyste pak v koupelně nemel najednou krokodýla i tygra.

Jaruško, slyším tvůj hlas v hlavě mi zni, pronáší slova tvé básně a je mi s tebou hezky. A co čerta si někde nezahlédla? Vidím jen jeho kresbu na fotce.

Líbí. Tohle zdobení snad trvá od počátků tenisek.

Hezké povídání o kočkách. Naší dceři zase jeden z kocourů (Čert) okupoval Barbie auto, nacpal se tam celý...

Už aby přišlo opravdové jaro! Roztomilá mláďata. U nás jaro nevidět, tedy kolem našeho paneláku. V zahrádkách občas sněženky, krokusy, čemeřice.

Jsou to náhodou pěkné obrázky. Pamatuji si z dětství ilustrace Lovců mamutů. Díky!

Děkuji za informaci. Další hnusný anglicismus.

Tak tohle mi nic neříká, promiň, Jitko.

Jitko, hezký článek a vzpomínání. :-) Boxeři jsou rodinní psi :-) Můžu potvrdit - viz můj článek. Jen škoda, že mají naprogramovaný docela krátký život, nedožívají se vyššího věk :-(