Dobropocit... :-) To si uložím do sbírky.

Libore, Ty jsi na takovéto téma opravdu mimořádný. Představuji si Tě někde v osobní ochrance, protože takové zkušenosti a úsudky jen tak někdo nemá. Přiznám se však, že úplně nevím, zda je v tom vysoce odborném textu postesknutí, že takhle to u nás rozhodně není, a v případě, že by to tak bylo, bude mít z toho dotyčný jen problém. Co tedy s tím?

Z. Maryška je sympatický pán a velmi dobrý herec. Viděla jsem ho v Divadle u Valšů, které provozuje Život 90.

Moje krédo zní: Každý den s úsměvem!

Každý člověk je jinak odolný, co pro jednoho znamená ztroskotání, je pro druhého jen šrám. Také záleží na životní etapě a co si člověk od něčeho slibuje. Nejhorší je asi stavět pouze na jedné jistotě - ať už na partnerovi nebo třeba na kariéře. To když selže, pak najednou není nic. Myslím, že hodně důležité je nezklamat sám sebe. Díky za úvahu.

Červenou knihovnu bych nečetla, ale tenhle příběh se mi líbí, protože je takový reálný.

Prima ! Jdeme na to. Držím palce všem účastníkům.

Můj otec je měl. Ano, také jim říkal kandaháry a svoje pojmenoval (nevím proč) Waldíci. Ovšem musel je dávat na zimu do sklepa, aby nevyschly a doprostřed dával hranolek dřeva. A umělou skluznici pochopitelně neměl.

Zuzko ,hned zrána řádky k přemýšlení :) díky.

Na takové pošuky bych seslala hlad.Ono je snadné si vybírat a nimrat se v potravinách,když je všeho dost. Chtěla bych vidět tyhle tragiky např. za války,když bylo vše na lístky,nebo předražené na černém trhu.Myslím,že by je to brzy přešlo - nebo by zaklepali bačkorama....A to nepřipomínám KL.

Mám-li si to představit...., tak by mě na jednom místě nedržel sentiment. Na druhé straně, ta operace stěhování, je opravdu pekelná představa. Všechno vyndat, zabalit, rozmontovat nábytek ( kdoví, jestli by šel ještě někdy smontovat ), opatrně vynosit, naložit.... Eh, kde jsou ty časy, kdy jsem nic neměl a přestěhoval se komplet za dva dny s krosnou na zádech :-)

Františku, to je článek přesně pro mě, původem z Lomnice nad Popelkou. Lyžovat jsme sice chodili na Babylon, ne na Tábor, ale trochu jsem záviděla dětem z rodiny Šaldovy, která spravovala restauraci na Táboře. Děti jezdily v zimě do lomnické školy na saních nebo na lyžích.

Článkem jsem si připomněl, že bych si měl někam dojet napást oči funkcionalistickou architekturou.

Mám za sebou operaci katarakty na jednom oku. Pro mne to byla brnkačka. Brýle jsem si ale ponechala, protože je chci nosit. Multifokální a samozabarvovací.

Mám nejmladšího nyní již 13-ti letého vnuka,ještě pořád neustále se ptá,kdy si najdu někoho,že on by měl rád dědu,ale přeci kvůli jeho přání,nezačnu dědu hledat.Doufám,že ho to za rok .dva přejde.Jsem spokojena sama se sebou,tak proč to měnit,ale člověk nikdy neví,že?!

To je ale velmi svěží text. To se mi moc hezky čte. Díky.

Díky za radu, na štěstí to nepotřebuji.

A je po medaili. Tipovala jsem olovy nebo trnky.

Jitko,přečetla jsem si báseň a den je hned hezčí. Děkuju.

Před 25 lety nám krtek řádil na zahradě,ale viděli jsme jen spoustu hromádek.Měli jsme pak zapíchnutý ten bzučící kolík,ten ho vyhnal.Dětem jsem mohla ukázat krtka jen mrtvého,zřejmě ho po lijáku vyplavila voda.Prohlédli jsme si to zvláštní zvířátko a pak mu udělali hrobeček. Dnes vídám četné krtince na blízkých loukách, a ty dost často nabírám lopatkou do pytle a získanou hlínu pak dávám do kompostu.