Před 25 lety nám krtek řádil na zahradě,ale viděli jsme jen spoustu hromádek.Měli jsme pak zapíchnutý ten bzučící kolík,ten ho vyhnal.Dětem jsem mohla ukázat krtka jen mrtvého,zřejmě ho po lijáku vyplavila voda.Prohlédli jsme si to zvláštní zvířátko a pak mu udělali hrobeček. Dnes vídám četné krtince na blízkých loukách, a ty dost často nabírám lopatkou do pytle a získanou hlínu pak dávám do kompostu.

Když jsem si brala pejska z útulku, tak mi správce útulku již před osmi lety doporučil krmivo Brit, které dle něj splňuje veškeré požadavky na kvalitní výživu psa. Léty soužití se vytříbil Čikinin jídelníček a pochoutkou je čerstvě uvařené kuřecí stehno (nikoli ohřívané druhý nebo třetí den), masová konzerva míchaná s granulemi a co je bonusem? Morek z kostí! Možná mě mnozí chovatelé odsoudí, že psa rozmazluji, ale i mně nechutná každý den stejné jídlo. :-)

Mám pocit, že už slavím jen Vánoce a Velikonoce :-) :-)

Ano, naše první setkání i60. Moc se mi líbilo. Jezdili jsme na motorce a všechno pro mě bylo takové veselé a bezproblémové. Díky, Maruško.

Jendo, slibuješ? Zaměříš se chvíli na hlavu a necháš srdce odpočinout? Díky za překrásné verše. Jak mohl mladý kluk tak hluboce a zkušeně vzpomínat?

Hm, Madeira je určitě krásná. :-)

Myslím si, že toto znám, protože to ráda mám. :-)

Modely na fotografiích jsou slušivé, líbí se mi. :-)

Moc hezký fotky

*******

To je opravdu velmi užitečná činnost.

Včera jsem se dívala na slovenskou televizi (STV1, každý čtvrtek večer je tam pořad Zlaté časy), kde na K. Gotta vzpomínala Jitka Zelenková a Felix Slováček. Moc hezké a milé vzpomínání.

Tak ráda bych jela. A zrovna 29. února máme v rodině jednou za 4 roky narozeniny. Z toho se "nevykecám", ani nechci. Snad příště se mi zadaří.

Škoda, že nemáte ze zoo žádnou vlastní fotku; zejména, když bylo úžasné počasí.

To koukám. Děkuji za zajímavý článek. Podepisuju Ivanku. :-)

Pěšina nevypadá příliš pohodlně, ale fotky jsou krásné, takže Tvá procházka za to rozhodně stála, oceňuji to moc a moc.

Tvůj svět je krásný.

Marta se nám se svým příběhem omylem zatoulala přímo do rubriky. Tak už je pro své přívržence jako obvykle zde.

Moc hezký a stejně moc smutný článek. A kolik takových podobných příběhů mezi lidmi ještě je? Spousta našich lidí emigrovala a každý z nich má jistě podobný příběh. Příběh nesmyšlený, příběh hluboce lidský- zkrátka nesmyšlený příběh, který píše sám život! Hani moc za článek děkuji, je krásný!

Ano, úspěch se neodpouští. Nejenom v rodině. A paradoxně nejvíc závisti si vyslouží ti, kteří všeho dosáhli vlastníma rukama, vlastní hlavou a vlastní dřinou, bez postranních cestiček.