Jeho způsob humoru mi není úplně blízký, přesto panu Sobotovi přeji, ať se mu podaří uskutečnit všechny plány, které má, v pohodě a ve zdraví.

My máme největší radost z vlastnoručně vyrobených dárků,snacha dělá nádherná přáníčka a třeba do krabičky od sirek krajinky,domečky atd,všechno to mám schované a kluci nám vyrobili lapače snů,krása z toho mám radost,koupit si můžeme co potřebujeme vždy,ale takovéto dárky fakt potěší,alespon nás.Hezký den.

Elenko, moc hezké zamyšlení. Já jsem si pořídila první mobil až po povodni 2002, kdy jsem zůstala odříznutá od světa. Stále mám hloupý. Používám ho jen v nezbytných případech. Chytrý nechci.

Krásná básen o lásce doplněná hezkou fotkou dvou snad zamilovaných krásných mladých lidí!

Jendo, tvoje poezie je nádherná. Dojemná, moudrá i vtipná. Děkuji ti za zpříjemnění trochu chmurného rána. :-)

I když jsem si nikoho nevzala, tak z jednoho vztahu s rozvedeným mužem se 14letým synem (žil s matkou) vím, že to občas není snadné. A myslím, že někdy toho ten muž trochu využije a vymluví se. I když nemyslím, že je to zrovna tenhle Váš případ.

Před nedávnem byla na chatu diskuze, že lidé z města se ve stáří usídlí na vesnici, prodají svůj městský byt a za ty penízky si koupí pěkný domek na venkově. Musela jsem se té naivitě smát. Život na venkově opravdu není idylický. A když si někdo myslí, že k důchodu si senior vypěstuje bio zeleninu na vlastní zahrádce, opravdu neví, o čem je řeč. Síly ubývají a o zeleninu se rovným dílem v tom lepším případě dělíte s hryzci a jinými škůdci. Ani na vesnici nic není zadarmo. Naopak. Článek je dobrým shrnutím a pokusem zbořit poněkud zkreslený názor na vesnický život. Akorát nesouhlasím s touto větou: "Pokud jsou aktivní, neprojevuje se to tak, že chodí do divadel a na univerzity třetího věku, ale spíše se věnují svým zájmům jako je například zahradničení.“ To asi má paní socioložka trochu zkreslené údaje. Ano, zahradničíme, ale to není jediný smysl našich životů. Příští rok už budu mít druhou promoci na U3V.

No to je neuvěřitelná krása, škoda, že jsme tak daleko. Plavba musí být přímo pohádka. Prosím, kdo pojede dejte sen hodně fotek. Díky za článek a pozvánku

Zkrátka se pro zpěv narodil. Fotka je moc zajímavá a práce to určitě byla zajímavá taky. Děkuji, za vzpomínky. Věro.

Helenko moc hezky jsi to napsala. Moc Vám to sluší.

Jarmilo, máš skvělou snahu. A Tvůj článek je milé pohlazení po duši. Přeji Ti hezký podzim.

Vzhledem k tomu, že nemám ráda knihy a filmy, ve kterých trpí děti, byla jsem pevně odhodlaná se na ten film nikdy nedívat. Stačí mi vidět a vnímat, kolik milujících rodičů psychicky týrá své děti žijící jinak v blahobytu. Po tomhle rozhovoru si už svým rozhodnutím nejsem tak jistá. Problém je v tom, že nastřádané "zlo" není také možné potlačovat donekonečna. Děsivé je, jak svobodně ho mnozí uvolňují právě v dnešní době. Ti kdo třeba šikanují, jsou na tom stejně špatně jako šikanovaní. Jen doufám, že to nedotáhneme tak daleko, aby dnešní zhýčkané děti poznaly na vlastní kůži, co je to válka, hlad a zoufalství. Kéž by poselství filmu došlo k těm, kteří by ho potřebovali pochopit nejvíc. Děkuji za zajímavý rozhovor.

Výstava je krásná. B. Šípka jsem nemusela.

I ty jedna dobrodružko! Ještěže máš svého zlatého (nejen) řidiče. Víš, že Stradonice jsou taky u Berouna? Měl tam chalupu F. Nepil. (A na protějším břehu v Hýskově domeček můj někdejší přítel. Proto je znám.)

Zajímavé. :-) :-) :-)

Haničko, máš to dobře sesumírované :-)) .

Nikdy bych nevěřila,že o "lavičce" se nechá napsat tak pěkný článek,klobouk dolů,moc hezké.Také jsme s mou první láskou "poškodili"lavičku v Chotkových sadech,po 3 letech jsem ji ještě našla,bohužel od té doby uplynulo přes 50 let,takže lavička "odešla" jistě někam do pryč.

Moc hezká vzpomínka. Oceňuji, že s výjimkou několika historických informací o zámku je to všechno "prožité". Kdybych měla takto vzpomínat na naši Lomnici nad Popelkou, už bych měla vzpomínky omezené a místy bych marně hledala názvy. Díky!

Nemyslím, že se vylučuje moje značná soběstačnost s tím, že umím ocenit muže. Uvedený návod považuji za samozřejmost, mám i další vlastní způsoby.

Byla jsem ve stejné situaci,můj "mazlík" (míním tím počítač)mě opustil.Koupila jsem nový a dala prodlouženou záruku na 2+3 roky.Snad bude "poslouchat"alespoň těch 5 let.A tzv.UDĚLÁTKA" jsou vkládány do přístrojů,aby vydržely sloužit přesně pouze pár dní po záruce.Tak uvidím,jak to bude s "mazlíkem".