Pane Jendo, i když jste o nějaký rok starší, tak Vaše vzpomínky lze srovnat se situací v mém dětství. Čas od času se tu o něčem zmíním. My jsme byly děti ze znárodněné stavitelské rodiny, ale v Lomnici nad Popelkou zůstal náš tatínek mezi lidmi dost vážený a mnozí ho stále oslovovali Pane staviteli. Ani učitelé ve škole nás nijak "nebuzerovali". Asi proto, že jsme se se sestrou vždy dobře učily. Z otcova rozhodnutí (on byl hrozně hodný, ale toto si zkrátka nepřál a my to respektovaly) jsme nebyly v Pionýru. Naopak jsme chodily na náboženství. Myslím, že mě to nijak nepoškodilo. Příběhy z bible jsem brala třeba jako Staré pověsti české a naučila se na nich hodně souvisle vyprávět. Díky za vzpomínku.

Ta píseň Až mě andělé zavolají k sobě je opravdu krásná. a to já říkám o málo písničkách. Pan Fousek je takový "akorát". Přeji mu vše dobré a stále hodně elánu.

Neznám tuto kapelu,obdivuji lidí, kteří se umí dát dohromady se společnými zájmy. Přeji skvělou hudbu a texty a ať se jim daří.

Jsem ráda, že mne manžel naučil chodit do knihovny. Kdybychom bývali měli kupovat všechny knihy, které přečetl, asi bychom se do bytu nevešli. Já nejsem tak výkonná čtenářka, ale čtu denně, hlavně odpoledne nebo navečer. Mám ten rituál ráda, ale velkou knihovnu doma už nechci. Vím, jak je složité se rozmýšlet které knihy darovat a které si ponechat. Zdravím všechny čtenáře a čtenářky a přeji pěkný večer s dobrou knihou.

Tak tam jsem nikdy nebyla, ráda jsem poznala nové, moc zajímavé místo. Hezké fotky. :-)

Přála bych každému, kdo trpí cukrovkou (určitě si ji nezavinil tak jako třeba se ničí alkoholici), aby měl naprosto samozřejmě a levně účinné léky. Moc si veškeré potíže ani neumím představit.

Závidím Vám ty začátky, ta tajemná odhalení, dozvídání se nových věcí. Toto již mám dávno za sebou a pamatuji na svoje nadšení při prvním rozluštění kurentu, nebo zápisu v latině. Přeji Vám v tomto bádání mnoho zdaru a hlavně výdrž.

Moc hezké verše.

To je dobře Aničko, že jsi vyrazila ven do přírody a tu krásu pro nás zdokumentovala.

Prosíme zájemce o besedu, aby se hlásili na tomto místě. Děkujeme!

Hezká procházka! Určitě by se mně také líbila a možná i já bloudila! A tomu pánovi co Tě špatně nasměroval se to snad někdy vrátí, neboť kdo seje vítr, sklízí bouři! Fotky se mně líbí!

Osobně mne mrzí to hodnocení politické kultury. Ať se současní politici chovají jakkoli zlotřile...., těžko si dokážu představit horší politickou kulturu než byla soudružská totalitní mizérie.

Soňo moc hezké. Děkuji

Buďte ráda, kdoví co by po vás ještě chtěli, kdybyste nárok měla.

Obdivuhodná žena, krásný rozhovor. Devadesát let a tak otevřená mysl. Přeji paní farářce ještě mnoho šťastných roků.

Tak snad někdy se podaří také navštívit ZOO Lešná, o které se říká, že je to naše nejkrásnější zoologická zahrada, v níž je také zátoka rejnoků, které se můžou krmit přímo z ruky. Je to velký zážitek, měla jsem tu čest je krmit.....Určitě jste si to zde užili v družném přátelství!

Mám v domečku instalované některé vychytávky popisované v článku. Pokud vše funguje je to prima. Bohužel občas se stane, že nám vypnou el.proud. Pak jsem měla problém. Čím složitější elektrotechnika tím problémy ve funkčnosti.Mám např. automatické zatahování žaluzií podle světla, rozsvícení příjezdové cesty. Ale tím končím a nic dalšího nebudu instalovat.

Jsem zvědavá jaké bude pokračování. Zatím to vypadá víc než slibně. Ten klid by už Marta skutečně potřebovala. Každý muž který zůstane sám nemusí být přeci hned hochštapler.

Škoda, že jsem článek nečetla dřív. Už jsem zlikvidovala dva velké pytle ostříhaných pelargonií, které před několika dny namrzly. Tak příští rok. Zajímavý článek.

Hned první odstavec, jako souhrn kladného i záporného, je pro mě naprosto zavádějící. Bojuje se proti stárnutí, za mír, za vyšší platy, za dostupnost všeho a pro všechny ................. a aniž by si to kdokoliv uvědomoval, tak život mu protéká mezi prsty, protože pro neustálý boj nemá ani čas žít. Jak jsem napsala v jednom ze svých článků, začala jsem se učit nebojovat proti čemukoliv ve svých čtyřiceti třech letech. Z počátku to šlo ztuha, ale šlo to. Věk je pro mě jen číslo, sedmdesátka je pro mě totéž co padesátka, protože žiji přítomností. Šminky jsou pro mě jedna velká neznámá. Dnes už bych nepodstoupila zkrášlující zákrok jen proto, abych se někomu líbila. Před padesáti, čtyřiceti, dokonce i před třiceti lety bych to určitě udělala, stačí mi, že se líbím sobě a pokud mě někdo nebere takovou jaká jsem, asi do jeho života nepatřím, ale ani "on" nepatří do života mého.