Znám ji jen z pohledu z okna. Jezdili jsme k tetě do Pardubic - Staré Hradiště, než se přestěhovala do Polabin. Tam z okna kuchyně byl na ni nádherný pohled. Děkuji za článek a fotky, vrátily se mi vzpomínky na tetu a její rodinu, bohužel, dnes už jsou všichni tam nahoře....

Hodně si při čtení vybavuji náš život na kolejích, zábavu, střídavé známosti (i když ty pro mě nebyly), návštěvy chlapců na dívčích pokojích, a to vše v toku událostí let 1968 - 69. Pak už to nebylo ono.

Finta Arthura Rubinsteina je bomba !

To je krása.

Zuzko, děkuju. Svými verši kráčíš i k mé duši. ♥

Odvaha :-)

Moji rodiče jezdili do Krkonoš od roku 1953 každý rok v létě i v zimě až do roku 1987 kdy tatínek umřel, maminka pak tam i smým synem jezdila ještě několik let, ale to už je v létě. Vždy odjížděla se slzami v očích a těšila se za rok na shledání s milovanými Krkonošemi. Úžasně jí hory nabíjely a nehledě k tomu, po dobu dovolené si užila i svých přátel, kteří tam bydleli.Ještě když jí bylo víc jak 80 jsme ji vzali na jednodenní výlet do Špindlu, celou cestu zpět ani nepromluvila, jen oči měla plné slz. Jakou sílu mnoha okamžiků měly vzpomínky na cesty do Špindlu za ta léta, to jsme si docela ani nedovedli představit...

Libuško. Tvé vyprávění se mi moc líbí, jsi dobrá pozorovatelka i reportérka. Jsem ale docela překvapena tím, jak vypadá krajina, suchá a kopcovitá. Ta mi tam připomíná už Středomoří. Inu, je to i jiné moře. My jsme vlastně byli na okraji velkoměsta. Tam jsem dojela za 40 lekků pravidelnou městskou dopravou. Město Durrës je živé, panuje tam dopravní i lidský ruch. A turistů je tam vidět minimálně.

Zase takový krásný výlet. A moc se mi líbí, jak to vždy umíš hezky přehledně zpracovat.

Inspirativní článek. Už dlouho jsem zelí nenakládala, dokonce jsem se zbavila i kameninového hrnce, do kterého se vešlo 30 kg zelí.

Věřím, že v dospělosti se dceři láska nevyhnula, i ta bláznivá.....

Teď už by to chtělo jenom zajet do Pelhřimova.

Nedá mi nepodělit se s vámi o tento skvělý vtip. 70.tiletá dcera navštíví v domově pro seniory svou 90.tiletou matku. D - Jak se máš mami? M - Skvěle, mám nového přítele. D - ty máš přítele? Kolik mu je? M - 27 let. D - 27?! to s ním máš i sex? M - mám i třikrát týdně. D - a víš, že v určitém věku je to smrtelné? M - no a co, tak si potom najdu nového. Humor je lék!!!!!

Děkuji Vám, že jste pana Karla Gotta přiblížil svým specifickým lidským stylem.

Moc se mne to nedotýká. Snadno takové chování rozpoznám a držím si od takových lidí odstup.

Moc povedený článek. Byl to prima výlet. Také jsem si zavzpomínala na své návštěvy Ondřejova, dala jsem si galerii fotek z výletu na svůj profil.

Jsem rára,že jsem se dostala někam ,kde jsem ještě nebyla.. Děkuji.

Álo, obdivuji tvou odvahu, vydávat se na takové výlety sama. Já se musím se zážitky hned dělit a hlavně si povídat. Jako vždy, hezké fotky. :-)

Když už si mamánka vychováme, těžko ho v třiceti, čtyřiceti letech, převychováme. Vím o čem píši, mě se to povedlo ještě před synovými třicetinami. Napsala jsem sem o tom článek, ale vzhledem k okolnostem jsem ráda, že je zpět "v šuplíku". Slovy již zemřelé Marcely Košanové: "Každá byste chtěla mít při sobě chlapa na kterého se můžete spolehnout, o kterého se můžete opřít a při výchově svých synů nemyslíte na skutečnost, že jejich potencionální nevěsty by chtěly totéž, co kdysi vy".

Líbo, krásné putování, i když cestovatelsky asi náročnější, ale doufám, že jste si to náležitě užili.