Ráda jsem si zavzpomínala. Byla jsem tam asi tak v roce 2004 v květnu, ostrov byl zelený a vše kvetlo. Za malým hotýlkem, v němž jsem bydlela, jezdil Řek s traktorem a sekal pole. Mravenci nosili v zástupech zrní do mraveniště. Ani by mě nenapadlo, že jsem ve Středomoří.

Ba ne..., houby nás nenechají v klidu. Těžko zapomenout na ten pocit, když rozpoznám na lesní půdě, která je tvořena samými hnědými a okrovými odstíny, první hnědý klobouk..., a támhle další..., a další. :-)

Právě v těchto dnech byla vydražena v našem městě budova bývalé LDN a má tam prý být zřízeno Alzheimer centrum.

Pěkná podzimní slůvka i s přiléhavou doprovodnou kapičkovou nádherou.

Prima. Jako bych tam byl.....

Celý život mám problémy s nehty na rukou. Líbí se mi upravené ruce, ale mám pocit, že některé dámy to trošku přehání. Nehty dámy na snímku 2 jsou fakt divoké. Mohla by hrát čarodějnici ve filmu. Lekla jsem se jí.

Jendo, to odmítání učitelování mi je sympatické. Když se nás v prváku na fakultě ptali, proč jsme šli studovat učitelství, jedním dechem požadovali, abychom neodpovídali, že „už od kolébky jsme po tom toužili“. Žádost západních Němců o azyl v Československu – to je dobrý. :-) Kolik bolestných rozchodů člověk v životě zažil a myslel si, že už nepřijde nic hezkého …

Ano, souhlas s Ivanou. A z mé zkušenosti vím, že i důchodkyně je v terciární sféře občas potřeba.

Zajímavá fotodokumentace !

Znám, od dětství.

Vážená redakce, již několik let úspěšně snižuji hladinu toho špatného cholesterolu a nyní se z názvu článku dovídám, že je to nebezpečné. Co mám podle vás dělat?

Ano, život sám píše někdy takové náhody, že skoro všichni se nad tím někdy zamyslí. Já měla osobně ve svém životě taky náhody, které jsem si chtě - nechtě spojila s čísly. A vnučce přeji dobré umístění na soutěži v daleké Číně.

Ty nás ale Helčo n á p í n á š.

Je to individuální. Moje maminka nestudovala, od čtrnácti let byla služka u pánů a od r. 1949 služka režimu. Porodila a vychovala čtyři děti a důchodu si užívala krásných 27 let. Čest její památce ♥

"Babičku" jsem jako dítě četla hodně brzy a vytvořila jsem si o všem vlastní představu. Když jsme tam pak jeli se školou na výlet, byla jsem dost zklamaná, všechno mi připadalo moc malinké, o Starém bělidle nám řekli, že to skutečné Proškovic obydlí nebylo. Věřím, že dnes bych se na celé prostředí dívala zase jinak, jako na památku, ale už jsem se tam nikdy víc nedostala. Děkuji za hezký výlet.

Zuzko moje, zase nádhera. Třpytící se perla dne. Děkuji.

Obdivuhodný člověk, obdivuhodný životní příběh.

Navrhuji zřídit na tomto portálu rubriku "Nemoci, které mám a které mě ještě čekají".

Děkuji redakci za to, že tu před poledem sedím a mám nejen tisíc chutí, ale slíhají se mi i sliny na ty dobroty a to nejn podle receptu, ale hlavně podle fotek. Určitě si nějakou vyberu, hub je kolem nás letos dost.

Zdeno, i já mám vždy podzim spojen s určitou nostalgií, ale mám ho ráda. Jistě nejkrásnější je, když svítí slunce a dává všem podzimním barvám se předvést v plné kráse, ale nevadí mi i zataženo, déšťové kapky bubnují na střechu, krásně se spí a pak podzimní mlhy vytvářejí to krásné tajemno. Hezky jste to napsala..