Obdivuhodný člověk, obdivuhodný životní příběh.

Navrhuji zřídit na tomto portálu rubriku "Nemoci, které mám a které mě ještě čekají".

Děkuji redakci za to, že tu před poledem sedím a mám nejen tisíc chutí, ale slíhají se mi i sliny na ty dobroty a to nejn podle receptu, ale hlavně podle fotek. Určitě si nějakou vyberu, hub je kolem nás letos dost.

Zdeno, i já mám vždy podzim spojen s určitou nostalgií, ale mám ho ráda. Jistě nejkrásnější je, když svítí slunce a dává všem podzimním barvám se předvést v plné kráse, ale nevadí mi i zataženo, déšťové kapky bubnují na střechu, krásně se spí a pak podzimní mlhy vytvářejí to krásné tajemno. Hezky jste to napsala..

Chtěla jsem dát alespoň 5 *. Ale vyšly mi jen 4. Škoda. A jak tak koukám na fotky je mi z nich trochu smutno. Takhle to tam nechat chátrat je doopravdy ostuda. Bývalo to tam kdysi určitě hezčí. Asi je to osud pohraničních měst.

Blahopřeji.

Nikdy není na škodu si připomenout bezpráví,které se stávalo za vlády komunistů.

Je to problematické téma. Ale chyba nemusí být vždy jen a jednoznačně na straně matky.

Hezký článek a fakt krásné fotky.

Moc hezké. Už se těším na další díl. Fotky jsou zajímavé.

Bydlím kousek odtud - a tohle mi ušlo? Díky za informaci :-)

Děkuji za další díl. Říjen je pro mně spojený s výročím sňatku a sice na Hedviku.

Jsem, ráda že jsem tam byla.

Dík za pozvání a video.

V Jeruzalémě moje známá neustále fotila všechny kanalizační poklopy. Bylo to pro mně trochu neobvyklé, ale údajně je fotila pro svou kamarádku. Ta moje známá byla z Jablonce.

Chodím pravidelně jak ke kardiologovi, tak k diabetologovi. Zatím se cítím v pohodě. Bohužel v přímé linii infarkty byly.....

Spojit studium a velkou lasku, aby bylo oboji naplno, asi nebylo snadne. Vetsinou se jednomu da prednost. A Karel, ten vystuduje...

Trochu nesnadná obrana ale poměrně jednoznačná. Nenechat si takovou "péči" líbit a ohradit se, raději dřív než pozdě. V článku zazněl zajímavý detail, cituji: „Znám řadu příhod, kdy se senioři tak fixují na děti a jejich rodiny, že přestávají mít svůj vlastní život, žijí život těch dětí a ještě jim ho chtějí ovlivňovat." Několikrát jsem se setkal s někým ze svých vrstevníků kdo se takto cele projektoval do svých dětí a své rodiny. S údivem jsem zjišťoval, že není možné nalézt jediné společné téma k rozhovoru, ti lidé neměli žádné vlastní zážitky, zájmy, nic...

Hezká akce a bezvadná fotoreportáž. Všem dámám to moc sluší.

Maruško, tak se na ně musí. Moc hezky napsané a krásné fotky. :-)