Ano, věk se prodlužuje, ale někdy jen na úkor seniora. Udržování lidského života na přístrojích,kde už je jasné ,že člověk vlastně ani nežije, jen živoří je nedůstojné a nechci se toho dožít. Chci umřít za pochodu životem a né žádné oživování a ležení bez ducha na posteli.Umřít ano, ale umírat několik let v posteli ne. Jsem seniorka a života si vážím ,ale jen do té doby ,kdy jsem sama soběstačná a nechci být nikomu na obtíž.Omlouvám se ,ale je to můj osobní názor .

Jakožto člověka, který prožil více než půlku života v socialismu, mne nikdo mediálně poučovat nebude! My ještě dezinformace, fake news a mediální manipulace máme v živé paměti.

Shledání s láskou v barvě černobílé je nejlepší, nic není přikrášleno... díky Zuzko za krásné ráno s básní

Tollarová alergeny netoleruje. Ambrózie je jeden z nich.

Hyperaktivní mi nevadí, jsem taky taková.

Velmi aktuální. Mám svoje vnoučata ráda, ale nepřeháním to, ani nemám moc příležitostí. Vídáme se zřídka, proto si o prázdninách musíme vzájemně na sebe zvykat. Rozhodně nám nabourávají jakýkoliv řád. Pokud tu nejsou rodiče, aspoň je nemusím přesvědčovat, aby snědly, co dostanou a nevymýšlely si. Když totiž slyším svou dceru, jak se ptá pětiletého dítěte, co chce k snídani a ono si vymýšlí, mám chuť praštit obě. Rozhodně neobstojí, jak jste si je vychovali. Tohle naše děti nikdy nedělaly. Vnoučata převzala móresy svého tatínka, který by také zasloužil srovnat do latě. Ale nemám potřebu předělávat někoho k obzazu svému, protože ten také není dokonalý a tak vydržím. Aspoň se mohu těšit dvakrát. Když přijedou, a když odjedou. A já se opravdu hodně těším. :-)

Honzo, umíš. Tvé texty čtu moc ráda. :-)

Evi, sdělená radost dvojnásobná radost, ty a pes jedno jest - v dobrém myšleno , samozřejmě. Rozumíš psí duši a oni ti tu lásku vrací bezlstně a nadšeně

Ta naše zemička krásná je celičká, díky za pozvání.

Jano, k článku jste připojila krásné foto. Jelikož bydlím nedaleko,je na co stále v KH koukat. KH je krásná ve všech ročních obdobích, zvláště pak okolo Barbory, bývalých mlýnů atd...

Nejsem psycholog, a proto si můžu dovolit říct to, že jsem naprosto přesvědčená, že každé dítě touží po matce laskavé, milující, odpouštějící, zkrátka takové, která pro něj znamená bezpečí. Taky po té, co ho vidí sice takové, jaké je, ale i přesto ho nikdy neponižuje a neříká mu ty příšernosti popsané v článku. Samozřejmě, dítěti se musí vytyčit hranice, co se může a co ne, ale vést ho jako dítě a ne ho cvičit jako nějakého psa či zvíře v cirkuse. Možná dítě, které doma zažilo dril, se dostane dál a dokáže úžasné věci. Ale bude to za velikou cenu - za cenu ztráty krásného a normálního dětství.

díky za zajimavá fota

Maruško, musí tam být krásně, díky za článek i fotky nakonec s tou dobrůtkou..

Tak tohle doma nemám. Používám jenom bílý pepř a ten si kupuji mletý.

Moc hezký článek z dějin. Děkuju za něj.

Paráda !!!

To je krásný příběh. Děkuju.

Šály a šátky jsem nosila ráda asi tak do 50 let a pak mě to najednou přešlo. Ale řadě žen opravdu sluší. Uvázat si je netradičně je malé umění.

Tedy, ta úprava způsobila, že absolutně nevím. Třeba to doma ani nemám?? :-D

Dost zajímavý článek.