K Vašemu závěrečnému dílu zajímavého vyprávění za sebe připíšu ještě několik svých skromných poznatků: Vím, že můj hostitel před jízdou autem trochu pil, říkali, že u nich je povoleno 0, 8 promile. Cesty autem s nimi byly krásné. Moc se mi líbilo pobřeží s dlouhatánským mostem a odvodněná území - poldry - s nově vzniklou hospodářskou půdou. Také můžu potvrdit, že všude jsou kola, mnoho jich není skutečně nijak připoutáno a asi slouží tomu, kdo je právě potřebuje. Jestli se mi něco nelíbilo v Amsterdamu, kde jsem byla služebně o mnoho let později, tak to byly všudypřítomné drogy. Nejen na ulicích a v prodejnách, ale byly cítit i v restauracích. Můžu říct, že v jedné jsem se během oběda pasivně docela citelně nafetovala. Za Vaše vyprávění, které vycházelo z osobního poznání země, moc děkuji.

Dodám: v životě nejmladších generací se odstranily autority (úcta ke starým lidem, ve škole vážený učitel, na vojně nadřízený, nemluvě o vlivu církve nebo kontrole od sousedů) a mnoho rodičů rezignuje, protože nemají dost času na děti, informační hluk je obrovský, reklama všudypřítomná, digitální technologie prodloužily dětem oči. A ještě jeden zásadní vliv, a to je dostatek. Ba nadbytek. V množství a v sortimentu. Pro děti je snáz dosažitelné to, co pro nás nebylo. Když jsme byli malí, museli jsme si mnoho věcí odpracovat, jiné jsme si museli „vytěšit“, toužit po nich, trápit se, museli jsme je nejdřív i dlouho NEMÍT. Dnes lze mít vše skoro hned. Nemyslím jen fast food či mít něco hned 2. den z e-shopu, je to okamžitá dosažitelnost kamarádů přes soc. sítě, okamžitá zábava atd. V mnoha případech se lidem ztrácí pocit hodnoty toho, co mají nebo čeho dosáhli. Čím míň úsilí tomu musí věnovat a čím méně porážek na cestě zažili, tím náročnější jsou vůči okolí a netrpělivější vůči sobě.

Zajímavý článek.

Hezké.

Cesty na Říp v přírodě i na fotce dovedou chytit za srdce!

Dano díky. Netřesky jsem léta mívala na balkoně a nikdy mi nekvetly.

Velmi pravdivé. Jen si to vždycky uvědomit.

barevný západ na představení čeká, po ladech stéká

Ano, Ostrava je mnohobarevná. Je to trochu jiná krása, než vnímáme tradičně.

Dobu prázdnin považuji za nejméně vhodnou k návštěvě Prahy. Všude je děsné množství turistů, je to hrůza jít do centra města, ale i kamkoliv jinam. Jako rodilá Pražačka se tomu vyhýbám a jsem ráda, když mohu jet pryč.

Všeho s mírou a uvažovat racionálně - to je oč tu běží...

Máš moc hezké fotky nejen nebeské, ale i pozemské. Kéž by bylo možno spatřit ještě více zeleně!

Jani, nedala jsi konkrétní místo, abyhom to i my viděli, ale může to být "klika" u dveří, nějaký nárazník, aby o sebe "vozy" nebrnkali nebo pečetidlo, ale to asi ne :-)

Nechybí. Často ji do jídel přidávám – třeba špetku i do polévky až na talíři.

Moc hezké vyprávění. A jsem ráda, že jsi, Jarmilko, také spokojená s CK Delfín Travel, s kterou já opakovaně jezdím do Albánie (nedělám reklamu).

Hani, letošní pobyt v Brdech byl nádherný, hodně jsme viděli, hned bych si ho zopakovala. Dík patří tobě i panu Zemanovi.

Vynikající článek. Takto otevřeně to ještě nikdo neřekl. Mám zkušenosti s LDN, když tam ležela moje matka, než zemřela. Bohužel po zlomenině krčku a operaci se nerozchodila a nemohla jsem si ji vzít k sobě. Ještě že měla mě a mohla jsem dohlížet na jednání sester, i když to bylo omezeno. Děsím se,jestli budu někdy nemohoucí, bohužel se mi nepodařilo mít děti.

Marie, vy jste mi fakt šikulka. Já háčkování neovládám. Moc by se mi líbila ta deka k TV. A ostatní díla jsou taky hezká.

Zajímavý článek, musím zjistit,zdali se tam dá dostat veřejnou dopravou.

Rady jako "ušité" pro seniory, hlavně pro ty nad 70, kteří neradi skáčou do vody.