Aničko, i u nás letos je takové krásy plno. Denně chodím kolem řeky, toulám se po mé oblíbené louce a kochám se krásou polního kvítí. Ráda jsem se prošla prostřednictvím Tvých fotografií po rožnovské louce. Fotografie č. 6 je jak malovaný obrázek.

Už vím, kde je to pěkné nádraží.

Jsem velmi potěšena, kolik lidiček se během dvou dnů na loď přihlásilo. Věřím, že se vám všem bude i na této párty moc líbit, a že to opět pořádně roztočíme, přátelé!

Lubomíre, Tvůj příspěvek je sice pojat místy hravě až humorně, ale ve skutečnosti se zaobírá docela vážnými problémy a staví člověka před otázku: Jak se svým tělem a se svým zdravím naložíš?? Já vím, dá to práci, nikdo jiný to ale za mě neudělá a každý zdravotní následek nedobrého zacházení se sebou samou je pro mě takový jeden zdvižený prst. Myslím sice, že nepatřím k vyloženým likvidátorům svého zdraví, ale pořád mám co se učit. Díky za článek. P. S. A mezi jaké "žravce" řadíš sám sebe? :-D

Yzopu se daří v naší bylinné zahrádce, ale celkem nic bližšího jsme o něm neznali. Ráda jsem si přečetla k čemu se hodí. Zahrada sousedí s lesem a hodují v ní hlavně vosy a jiná havěť, na nás toho moc nezbyde, ale bylinkám se zde vede dobře.

Také jsme takové loutkové divadlélko měli, nejvíc se mi líbilo, že se mu dala stahovat opona. Dost mě mrzí, že je pryč. Ale s dětmi chodím na loutkové Sváťovo dividlo pravidelně a klasické pohádky jako Koblížek nebo Smolíček atd. zabírají stále. Kašpárek (a taky čertík) je u každého představení, takže tradice Matěje Kopeckého žije.

1 řez dortem, 2 matrace, 3 struhadlo, 4 obracečka na palačinky , 5 plotýnka na sporáku, 6 cukr písek.

Dron je skvělá věc. Jen v ovládání se kýžené zručnosti stále nemohu dopracovat.

Proč je u článku uveden

Nádherné, poetické. Máte úžasnou fantazii. Veverky jsou kouzelné. Přeji vám krásný let s kánětem.

Tak nevím. Je mi 65 a už na zdrav. škole si většina děvčat dělala řidičák. Nicméně automobil nevlastním, z důchodu bych jeho provoz a údržbu nezaplatila. Takže batoh na záda a jde se na nákup nebo jede za vnoučaty.

To je vždycky, když je nápověda pomocí aristokracie, dost obtížné. Černínové taky vlastnili kdeco.... Ale našel jsem to.

Je-li láska upřímná není věk důležitý.

Paní Karasová je velmi příjemná dáma se smyslem pro jemné formy humoru. Umí s klidem a nadhledem řešit problémy a vnášela vždy klid a pohodu do každé přehlídky. Ty jsou pokaždé plné zmatků a nervozity. Tedy je to velmi přínosné. Jsem rád, že zde byla čtenářům trochu představena.

Zajímavé informace. O obřím hradě jsem ještě nikdy neslyšel.

o-o-óóó, tak na tohle nemám čas, jsem tu jen na skok. Ale i Okolo Třeboně, pasou se tam koně :-D

Napověděl mi panský pivovar, ostatní údaje snad sedí.

Mně pomohl zvyk s vycpanou kozou, o kterém se zmínila Miluška.

Tuto krajinu znám sice už dávno, ale pouze z vlaku projíždějícího tudy do Drážďan. Dřív jsem si říkala, že na německé straně jsou hezčí skály než u nás, ale dnes to vnímám jako celek. Díky za výletní vyprávění.

My máme také řadu starých fotografií, hlavně předků z otcovy strany, ale u většiny z nich bohužel nevíme, kdo to byl. Pokud vím, tak ve větvi předků otcovy matky byl údajmě c. k. vojenský kapelník a skladatel Karel Komzák, který je na týnském hřbitově i pohřben. Ale jeho jméno už dávno upadlo v zapomenutí. Je to hezké, když jste se dověděl takové cenné informace.