S tím nelze než souhlasit. Pěkně jsi to, Jitko, napsala.

V roce 1953 mi bylo deset let, takže si docela dobře pamatuji na to, když v naší ulici si jedna rodina zakoupila televizor. Kdo měl čas, tak se mohl ve dny, kdy se vysílalo, podívat. My děli jsme ale stále chodily v neděli na pohádky do kina za 1 Kčs. Jak již ale se na televizory nemuselo čekat, tak rodiče televizor koupili. Černobílý. Prodával se sice takový tříbarevný filtr, který obrazovku "nabarvil" třemi barvami. Jako děcka jsme stejně ale více běhali venku, takže nám byla TV víceméně "ukradená".

Mě se zase ptali v obchodě, když jsem přesouvala nákup do kabely, zda si měřím tlak. Vyhlížejí si seniory ostřížím zrakem. Ty drápy, to je odpovídající obrázek těmto "šmejdům". Přemluvila mě spolužačka z U3V a na jednu takovou předváděcí akci jsme zašly. Bylo to tady v místě bydliště. Poprvé a naposled. Na programu nebyly hrnce ani deky, ale Biolapmy. Nejdříve se tam všichni "vyhřívali" a pak přišla akce. Hodinová přednáška "šéfky" a potom masáž slečen. Jedna malá Biolampa 30 tisíc. 6 barevných filtrů na Biolampu 15 tisíc. Měli byste vidět, jak rychle a bez kalkulačky slečna spočítala, když bychom si biolampu vzaly obě a na splátky. Odporoučely jsme se a venku jsem si vydechla s tím, ať za mnou již Inka s podobným návrhem nechodí. Moje generace (70) na takové akce není zvyklá, jednoduše to neznáme. Asi bychom měli jít povinně na ten čerstvě natočený dokument "Šmejdi".

Můj exmanžel se narodil na Mělníce a tak jsem tam párkrát za rok jezdila k jeho rodičům. Bydleli v takové malé chaloupce úplně na konci Mělníka. Abychom byli otrávení z okolí kolem nás, nemusíme jezdit na Mělník. Je to všude. Mi nejvíce vadí ti, kteří když přijedou z ciziny tak hulákají jak je tam všude čisto, krásně, plné balkóny květin apod. Přitom jim vůbec nevadí odhodit papír na zem přímo před kontejnerem a nebo košem. Právě včera jsem "potkala" na chodníku plakát z obchodu, tak jsem jej vrátila do koše v obchodě. Někdy chodí po sídlišti čety v oranžových vestách a sbírají papíry apod. Vysbírají kousek a mohou začít znovu. Máme tady několik košů na psí exkrementy, ale jen málo pejskařů je využívá. Ale i takoví jsou. Jak kdo.

Lépe a krásněji se to už vyjádřit nedá. Jeho hlas je se mnou všude, jiskřičky z jeho očí mi svítí i v nejčernější tmě a jeho dlaně mě hřejí, i když je sebedál.

Už byl nejvyšší čas,udělali nám ve světě ostudu. I když možná ne všichni.

Velice si vážím pana Jindřicha Forejta, dnes ceremoniáře pana prezidenta Zemana. Je dobře, že neodešel do Vatikánu. Právě včera ,při přenosu královského slibu nového krále Nizozemska, Wilema Alexandra, mě pan Forejt zase vyloženě "vyděsil" s jakou lehkostí jmenoval všechny bratrance, sestřenice, tety atd. nového krále. Věděl všechno i to, že senátorky a poslankyně při inauguraci krále a po jeho slibu, by neměly mít na hlavě klobouk, a to proto, aby jim při slibu bylo vidět do tváře. Tak jsem si říkala: chlapče, umíš. Samozřejmě, že jsem jen tiše záviděla. A proč to nepřiznat. Pan Forejt je moje taková "hnací síla". Jednou jsem napsala i panu Špačkovi, to jsem sestavovala článek o pééfkách a o tom, jak to je v ČR. Pan Špaček mi obratem odpověděl. Nevěříte? Podívejte se na: http://strankyproseniory.cz/clanky/zajimavosti/143-novorocenky#comments

Vzpomínám si, že jsem jela vlakem do Beskyd a v rukou jsem držela knihu - Osudy dobrého vojáka Švejka. A také si vzpomínám na to, co jsem usoudila. "Vždyť tu nic k smíchu není". Klauny v cirkuse pokládám za ty nejschopnější artisty i když ze sebe dělají "nešiky a hlupáky". A tak nevím, čemu se lidé smějí. Ale do cirkusu nechodím. Vadí mi i práskání biče.

Báseň jak milé jarní švitoření. Bez ambicí na sdělení velkého poselství. Jen tak, pro radost z jara.

Během mého života jsme měli 6 pejsků. 3 Ritušky a 3 Aranky. Všechno to byli nalezenci, vyhození z auta nebo uvázáni v lese. A všichni byli zlatí. Pejsek na obrázku mi připomíná poslední Ritušku, kterou jsme měli 14 let. Odešla před 8 léty a již žádného psího kámoše nemám. Nešlo to a ani nyní už nepomýšlím na pejska. Zdraví nevalné, žiju single a co by pak bylo s pejskem. Třikrát jsem byla v útulku a naštěstí moje, tam byl vždy sanitární den. Jinak bych určitě s nějakou hafuškou odešla. Tak mám psí kamarády kolem domu, kde bydlím, vždy je pozdravím a když páníček dovolí, tak i pohladím.

Podle úsměvu to není žádný "suchar". A že pil pivo? Češi jsou první na světě v pití piva. Jiných ctností má také dost. Důležité budou jeho "královské" skutky vůči lidem v Holandsku.

Mi bylo v den, kdy zavraždili JFK přesně 20 let. Takže, pokud se dožiju té 70, měla bych se konečně dovědět, jak to vlastně opravdu se smrtí JFK bylo. Pořád se to odkládalo a odkládalo a že až za 50 let. Takže je to letos a uvidíme. Určitě ale se zase nic nedovím, protože se to "již opět" odloží, protože pamětníků žije ještě dost.

Byla jsem na takovém vyšetření a ani se mi o tom nechce moc vypisovat. Křičela jsem tak, že mě museli po necelé minutě uspat. Když bych musela jít znovu, tak jedině s uspáním. Moc daleko se nedostali, protože jsem absolvovala několik operací a tak to tam mám nějaké "propletené". Tím nikoho neodrazuji od kolonoskopie, například můj bratr ji absolvoval "v pohodě", jak se vyjádřil. Každý jsme jiný. Testovací balíček jsem dostala před 2 roky, takže bych si to měla u PL zase vyřídit. Ale ta vzpomínka, no .... lékařům jsem se po probrání omluvila, ale přesto...

Prima básnička.

Měsíc v úplňku mě sice nenechá pořádně spát, ale zato inspiruje lidi k bohulibé činnosti, a to k poezii. Li-Po se s měsícem také dokonale opíjel a nebyl sám komu se ve víně koupal měsíc i s vílami.

Má to jeden háček - co se ušetří na ubytování a stravě, je třeba investovat do dopravy.

Přemýšlím, co se děje. Vnímám zvrat v náladě veršů, nikoliv v jejich kvalitě, a to nejen u Zuzky.

Jsem z Ostravy a opravdu to tak je. My jsme také "panelák důchodců", v domě jsou jen 2 rodiny mladých lidí. Padesát let jsem sice jezdila do Beskyd, takže jsem v bytě jen přespávala, ani jsem ostatní nájemníky neznala. Jedna taková úsměvná a pro mě trapná příhoda se sousedem. Jela jsem z práce a že se na vás někdo upřeně dívá vycítíte. Onen mužský šel všude za mnou až k výtahu v domě. A to už jsem se na něho obrátila a říkám mu: "Pane, vy tady bydlíte?" A on odvětil: "Již 30 let paní Jelínková"!

Opravdu je to "malý velký muž". Skvělý herec a perfekcionalista. Ve filmu Tootsie byl "jedinečná". Rain Man se mu také náramně vyvedl. Holt, Dustin Hoffman UMÍ.

Viděla jsem ten film několikrát. Nejsem žádný filmový fajnšmekr, herce moc neznám, ale film Sedm statečných se mi líbil. A poslední žijící herec Robert Vaughn se doufám dožije jednaosmdesátin a pak budeme oslavovat na dálku spolu. Jen je o malounko starší než já.