Moc milé básnění,paradoxně se mi líbí druhá sloka,už nejsem v rozpuku.... Ještě musím připomenout,že čekám už pár dní na uveřejnění povídky Jaro,takže už zase funguje naše blíženectví.

Smutné téma nevěry jsi nahodila Jituško,napsala jsi to ale tak dobře,že cítím tu hloubku ublížení...Co dodat,jen snad to,že láska se vynutit nedá,ale bolest se dostaví vždycky...

Některé Vaše básně jsou jako z mého života. Bylo to hezké a teď tu stojím jak kámen. A možná,že takových životů je většina.

Zuzano,na Vaše básně se každý den těším, každá zaujme něčím novým,něčím jiným a věčné hledání pokladu,to se asi týká každého z nás.

Je to velmi moudrá a krásně, až mysticky napsaná úvaha, Hani. Já bych úplně neřekla, že se musí člověk vždy napřed zranit, aby pak uchopil krásu. Abychom si uvědomili, abychom cítili něco jako krásné, musíme mít v sobě uložen obraz něčeho prožitého odlišného. Anebo naopak u něčeho, co jsme brali jako "normálku", pak teprve, když to pomine, si uvědomíme, jak to bylo vzácné. Tedy, člověk by asi měl žít tak, aby neškodil sobě i druhým, a vážit si krás světa kolem sebe, který je nám v téhle podobě dán jen velmi dočasně, navíc ještě každému jinak.

To je hezky napsané. Umíš poeticky ve verších napsat snad úplně všechno. Citlivá a poetická duše se nezapře.

Určitě jste udělal Martinovi velkou radost . Ale nejen jemu,je to hřejivé povzbuzení,že člověk není na své bolesti sám.Díky

Já osobně se tento fakt snažím nejen pochopit, ale i praktikovat, ale pro někoho, který je větší skeptik než já, může informace, že "každá myšlenka má tendenci se uskutečnit, pokud tomu nebrání spousta jiných okolností" znamenat důvod k rezignaci a alibismus, tj. stejně to neovlivníš. Já mám takový pocit a takovou zkušenost, že co je správné a má se stát, to mě myšlenkově moc nezatěžuje a nenutí mě, všemožně se toho vnitřními prosbami či modlitbou dožadovat nebo si to až téměř vynucovat. Zkrátka to beru jako jasné, že to tak je a bude. Co nemá být, u toho už nějak podvědomě cítím, že to nejde, že to nebude. A veškerá myšlenková snaha je marná. Prostě, jak kdysi říkala má známá léčitelka, "se to neřadí".

Vaše vylíčení nálad, filosofické úvahy a samozřejmě jako vždy nádherné použití jazyka ve velkém rozsahu mě tu hned po ránu úplně "dostaly"!

Jituško,to je krásně napsané,to se Ti povedlo,a máš svatou pravdu,všechno má svůj čas.Moc mě ta básnička potěšila a srdíčko zahřála...super a díky za ní....

To je velmi hezká báseň o naději. Zajímavá přirovnání a jako vždy zpracované do dokonalého básnického tvaru.

Dobrý den, Váš článek je hodně podnětný. Za sebe můžu říct, že ačkoliv ještě pracuji na plný úvazek (Vojenský historický archiv), určitou lehkou mozkovou ochablost jsem ke své nelibosti zaznamenávala. Od té doby, co jsem hodně aktivní v i60, se mi "mozek" výrazně probudil. A ještě bych ráda poznamenala, že se asi pravidelně setkáváme ráno na zastávce 154. Typově jste nepřehlédnutelná. Pokud je to omyl, omlouvám se.

Dobrý den, jsem z toho kraje a laicky jsem se o tom zmínila v článku Kamínky, kameny, šutry (Můj příběh), rovněž rozhovor s panem Mandíkem (Zpovídání), mimo jiné vášnivým sběratelem kamenů, na to odkazuje. Odborné znalosti z mineralogie nemám, tak jsem se tu alespoň částečně poučila.

Zuzanko, řeknu to upřímně.Kašli na něj a netrap se. Žádný chlap nestojí za to. Život je i bez nich docela fajn.

Moc, moc se mi to líbí!

Také povedená.

Že umíš Zuzko,to všichni dobře víme,ale toto bych komentovala asi tak,"umíš na entou".Díky.

Opět jedna aktuální. :-)

Líbí,líbí,líbí...*****

Velmi Ti rozumím i přes Tvůj obvyklý jemný sarkasmus ve stylu "nepodhodit se zcela". Kdysi jsem psala diplomku na téma "Postava umělce v raných novelách Thomase Manna". U nás je třeba známá Smrt v Benátkách, podle které byl natočen slavný film. Umělci dokázali život nádherně ztvárnit, ale neuměli ho reálně žít, v tom většinou propadli nebo je pokus o to zcela zahubil. Toť z velké části můj případ. Takže tužku i s gumou klidně zahoď a jdi vonět k jarním kytičkám!!