Moc dobře to znám.Jen ty vnoučata nějak rychle vyrostla a zase nastává vzpomínání.Moc hezky se to čte.Díky.

Ano, pražené solené arašídy patří k největšímu potravinovému zvěrstvu, tak jen ať je lidé pojídají! A zajímalo by mě, kdo sledoval 30 let každodenní pojídače ořechů, aby si potvrdil svou teorii. Pokud průzkumníci byli na počátku 20letí a zkoumaní jedinci také, tak je možné, že neumřeli z přirozeného důvodu nižšího věku a ne vlivu ořechů. Takovýhle výzkum mi zní téměř jako fraška!

Narodil jsem se a bydlel více než 40 let v Praze a potkával jsem tam často umělce, kteří pravidelně chodili na mše do kostelů - mezi nimi byl i Jan Zrzavý, skladatel Petr Eben nebo Josef Kemr. Jejich styk s duchovnem nacházíme v jejich umělecké tvorbě. Díky za připomínku.

Líbí se mi ten svítící globus, škoda, že není na fotce vidět po rozsvícení. Pro vnuka se mi pak líbí ten červený reproduktor. Kluci si u nás neustále poušžtí nějakou hudbu. Moc tomu nerozumím, ale zdá se mi šikovný.

No, nevím, zda bych ten fígl využila. je to trošku dost "eklhaft".

Moc hezká báseň. Také je tak trochu o znění.

Když jsem slyšela v rozhlase, že zemřel Pavel Bobek, doslova se mi podlomila kolena. Nebyl v posledních letech moc vidět, neukazoval se v televizi, nehráli jej v rádiích a přesto se mi zdá, jakoby to bylo nedávno, co byl tak populární. Myslím, že to byl moc hodný člověk. Upřímnou soustrast jeho rodině.

Kdyby se tento problém týkal jen lidí po padesátce, asi by nebylo jeho řešení tak velkým problémem. Ten narůstá do obřích rozměrů díky tomu, že bez práce jsou spousty lidí napříč celým věkovým spektrem. Připomíná mi to lavinu. Dokud jí nezabráníš vzniknout, tak ji nezastavíš. Řeči o tom, že kdo chce, práci si najde, jsou velmi nadnesené. O tom by vám mohli povídat ti, co ji marně hledají.

Vždycky jsem měla ráda knihy s "obrázky". Lepené knihy mě nikdy nenadchly. Obvykle se rozpadly dřív, než jsem je dočetla, a to mi stačilo několik hodin. Není nad pěkně vázanou a ilustrovanou knihu.

Milé,srozumitelné počtení o času současném,díky Jano.

"Chápeme možnost studovat tvar hvězd i jejich vzdálenosti a pohyby, kdežto nikdy a žádným způsobem nebudeme moci zkoumat jejich chemické složení." Auguste Comte, 1857 (za pět let byl vynalezen a v astronomii použit spektroskop) _________________________________ "Možnost určit pomocí proutku místo výskytu vody nebo čehokoli jiného lze s jistotou odmítnout. " Materiály spolku Sisyfos . 06.09.2007 | 14:24 Slovník - heslo "virgule"

Ano, my důchodci jsme slevovými letáky posedlí. Ale proč nakupovat z aplnou cenu, když můžu mít slevu. Už jsem si i klikla na slevu na léky v té lékárně AVe, kterou máte nahoře na stránce. přišel mi v sms kód na slevu, objednala jsem si troje léky a přišly mě o 120 korun levněji,než běžně kupuju. A za ty peníze zase koupím něco vnoučatům. Ano, máme rádi slevy :-)

Zuzanko, jsem moc ráda, že ty tady tak nádherně "zníš".

841 000 diabetiků je vlastně obrovský počet zákazníků farmaceutických firem. Proto asi výzkum na poli léčení diabetu nijak nepostupuje. Léčení jeho následků je lukrativnější. Čekárny ordinací jsou plné letáků jak žít s diabetem. Jejich vydávání financují výrobci léků. Jen nám naši milí diabetici vydržte žít a kupovat si léky co nejdéle.

Doufám, že se s jeho dílky budeme setkávat častěji.

Tak to Vám fandím!

Dobře napsaná a pravdivá báseň.

Především by měli mít znalosti o užívání antibiotik lékaři, protože laik si je sám předepsat nemůže. Vzhledem k tomu, že většina lékařů předepisuje antibiotika odhadem, aniž by měli jistotu, o jakou nákazu přesně jde, podloženou laboratorním vyšetřením, často se netrefí. Aby byl žaludek prázdný po dvou hodinách, nesměl by pacient jíst maso, vejce, sýry, luštěniny, které se v žaludku zdrží většinou mnohem déle. Z vlastních zkušeností se obávám, že o mnohých věcech nemají ponětí ani lékaři. Netvdím, že všichni, ale mnozí. Nelíbí se mi, že mnoho léků proti bolesti současně snižuje teplotu. Zvýšená teplota je v začátcích nemoci přirozenou obranou organizmu, kterou tak naprosto nesmyslně blokujeme. Příliš spoléháme na medicínu a léky a zapomínáme na vlastní schopnosti organizmu. Jeho "volání" po skutečné pomoci přehlušíme chemií a máme radost z toho, jak jsme na nemoc vyzráli. Když pak onemocníme vážně, divíme se.

Paní Ladislavo, moc hezky jste to napsala. Lidi už zapomínají na to, jaké to bylo před tím čtvrtstoletím. Neustále nadáváme, jak se nyní máme špatně, ale že jsme nemohli cestovat, že v obchodech byly prázdné pulty, že se člověk bál sousedovi říct pravdu do očí, na to jsme už rychle zapomněli. Jsem ráda, že moje děti mohou žít svobodně, že si mohli vybrat studium, které je bavilo a že o své budoucnosti se mohou svobodně rozhodovat bez toho, aniž by je někdo špicloval či kádroval.

To stojí za pořádnou gratulaci. Mám velkou radost.