Jitko, bývaly to krásné chvíle. I ty dnešní jsou mi milé, však tvé řádky vracejí mě na čas zpátky. Podzim je na vzpomínání jako dělaný, že?

Já osobně, jak se zatím cítím a jaké mám zájmy a plány, si vůbec nedovedu představit, že bych už nepracovala. Ty zájmy a plány bych měla sice stále, ale jednak by mi na ně už asi nestačily peníze a navíc chci být dosud společensky činná.

Přečtu všechno, ale zdaleka ne všechno si umím spočítat...

Zuzko, bez ohledu na vrásky, nechme si klíč od lásky, ať nemusíme dírkou klíčovou vzpomínat na lásku minulou. Vždyť s květinami je to stejné, zas brzy nové rozkvetou. Je jedno, ve které zahrádce, smích nezní jenom v pohádce, ozvěny časů minulých ho k našemu sluchu donesou.

Mně se moc líbí tamní rozárium.

To je dobře. žes to tu vysvětlila, protože pro mě to je jen trochu tajemný pojem bez odborného zdůvodnění. A to já mám, i když ne vždy, docela ráda.

Vím, že se mnohdy vnímají věci z osobního pohledu, tak ať se na mě nikdo nezlobí, ale u nás se v mládí říkalo, že to byl Jiří Štaidl. kdo ukončil vztah s Hanou Maškovou, která narozdíl od něj byla vychovávána hodně skromně a dost cudně a přísně a asi ten vztah brala vážněji než on. Když se zabil, braly jsme to doslova tak, jak se říká, že "si pro něj přišla". Těžko se o tom i po letech mluví.

Věřím, že i výlet do průmyslového města může být velmi zajímavý. Zažila jsem to v německém Duisburgu, kde jsou původní hutě a slévárny velmi vkusně využívány jako kulturní a sportovní středisko. Jeden plynojem slouží k potápění, druhý pro výstavy s nádechem kosmu, opravdu úžasné. Je dobře, že Ty jsi spíš víc holka než seniorka a o ostatní se umíš tak perfektně postarat.

Vždy mě fascinovala nápaditost při proměnách těch plyšových rošťáků.

Zajímalo by mě, co na to naši pivaři, tedy konzumenti piva. Zda-li to vidí stejně?

Když to velmi zjednoduším, na venkově je větší klid a méně lákadel. Za velké město bych ho nikdy dobrovolně nevyměnila. V našem městečku se stále něco děje na poli sportovním i kulturním. A pokud se nenajde, co by mě zajímalo, les je můj chrám a nic mě to nestojí.

Tenhle nádherný kus krajiny podél Labe mám taky moc ráda, sice jsem tam osobně byla jen v dětství, ale jezdím vždy kolem do Německa a znovu a znovu doslova visím z okna vlaku a pozoruji, skály pokračují i za hranicemi, kde už se to jmenuje jen Saské Švýcarsko, ale to je fuk, jak se to jmenuje a kterému státu to patří, je to zkrátka přírodní nádhera.

Pořídit si mohu leccos. Ale děti? Ty by se měly s láskou přivádět na svět. Možná by pak i jinak vypadal.

Je moc dobře, že si čtenáři nenechávají své zážitky jen pro sebe. Děkuji! Mám pocit, jako bych aspoň částečně byla u toho. To jistě ocení každý, kdo ví, jak je důležitá zpětná vazba.

Na tom mě děsí fakt, že takových hyen s andělskou tváří běhají po světě spousty a jen čekají na svou příležitost. Nedejme jim ji!

Věrko, je moc hezké, dělit se o radosti s přáteli. Tobě blahopřeji a všem vám přeji ještě hodně krásných společných chvil, a to nejen na kole.

Pěkně jste to vystihl. Závidím všem, kteří už mají jasno, koho budou volit. Zatím si připadám jako lovná zvěř, na kterou mají políčeno všechny strany. Docela mě baví, jak všechny ví, co je špatného na ostatních stranách. Všechny svorně slibují. Ale tak to je před každými volbami. Po nich obyčejně nestačíme koukat, komu jsme to zas dali svůj hlas. My důchodci začínáme být nepřehlédnutelnou silou. Nenechme se ukolébat sliby, začněme hodnotit a odměňovat činy. Není mi jedno, za jakých okolností se budu nebo nebudu mít dobře.

Má jen o rok a a tři měsice kratší historii než já. Ten na obrázku je moc pěkný kousek.

Snažím se pochopit, ale stále nechápu. Proč? Proč jsme tam, kde určitě ani Václav Havel být nechtěl. To si myslím já. Ovšem? Výsledkem mého poznání je víra v Boha. A za to jsem vděčná. A to je dost.

Koho by neokouzlil? Dodnes tyto večerníčky v podání paní Bohdalové pokládám za jedny z nejlíbeznějších.