Myslím,že láska a rozum si moc spolu" nerozumí ",na věk se nehledí,každý nás táhne jinam a to je dobře,jinak bychom byli rozumní a láska by odešla s nepořízenou. A to by byla věčná škoda.Napsala jsi to Jituško tak pěkně,něžně a vskutku pravdivě...

Zuzko, občas žasnu, když svými verši "komentuješ", co prožívám. O to jsou mi bližší.

Aspoň něco,prima.

Mám rozhledny ráda, a tahle se mi moc líbí. A je z ní vidět k nám...

Báseň jak hedvábný šál,který se ve větru vál...no krása!

Zajímavý příspěvek.Já osobně si myslím,že na věku vlastně nezáleží. Je však rozdíl v tom,zda potřebuji protějšek kvůli sexu,finanční pomoci či vzájemnému porozumění a chutí s někým opravdu žít.V tomto pžípadě je velice důležitá vzájemná tolerance .A to je pak jedno,koli mají lidé let.Hlavně,že se našli a jsou z tohoto NÁLEZU šťastni !!!

Z toho tedy nejsem nadšená. Vedra špatně snáším. :-(

Smutné, leč zdařilé.

Stáří? Co to je? Část Života. Pro mě rozhodně ta nejhezčí...i když i mě občas tady bolí a tam píchá. :-)

Hubenost mezi vyspělejšími znám velmi dobře. A to, že se člověk nějak liší, ho může ovlivnit nadlouho. Přitom mnohdy stačí málo a všechno se může obrátit k "lepšímu". Mně změnu přinesla až modelka Twiggy! Náhodou, je to hezké vyprávění, ne že jsi nic nového a zajímavého nevymyslela.

Hezky se to četlo. No jo, a bude hůř, ale to těm, kteří s tím počítají, nevadí. Život je změna.

Docela by mě zajímalo, jestli někdo z i60ky na této výstavě byl. Vždycky mě víc přitahovala Jižní Amerika než Afrika či Asie. Žádný Egypt, Izrael nebo Turecko, ale brazilské deštné pralesy. Frič je mi tím sympatický , že pro něj nebyli indiáni jen studijním materiálem.

Proč ne? Jde spíš o to, jak takové cestování bude snášet netrénovaný lidský organizmus.

Vždy vycházím z toho, že všude žijí lidé. A zas tak velké rozdíly mezi námi nejsou, abychom si mohli myslet, že některý národ je výrazně lepší nebo horší než ten náš. A ten náš známe všichni, takže není důvod dělat si iluze ani o sobě, ani o jiných. Občas je mi to líto, ale ... co už s tím nadělám?

Šmankote! Jsem docela dobrodružná povaha, ale na tohle bych asi neměla. Máte můj obdiv. Jsem moc ráda, že jsem stihla navštívit Jugoslávii před válkou. Moc se mi tam líbilo. Mimo jiné jsme byli i na ostrově Pagu, ale na sen mého dětství - Dubrovník - nedošlo. Škoda. Teď už by se mi tam nechtělo. Na zpáteční cestě jsme navštívili Plitvická jezera. Voda je tam opravdu tak neskutečně modrá, jak byla ve filmových mayovkách, a navíc jsem tam viděla v přírodě kvést bramboříky. Nezapomenutelné!

Krátký, ale silný příběh. Z toho medu bych byla hodně smutná. Miluji ho. Při dnešní drahotě bych ho i obrečela. :-)

Tak to jsme chtěli slyšet. Článek si vytisknu a ukážu svému doktorovi :-)

Krásné Zuzko,musím jen dodat,že tvoje básně jsou jeden milostný song.Tak pokračuj,těším se.

Možná napíšu prázdninový příběh z dětství, kdy jsme trávili na letním stanovém táboře v Českém Šternberku krásné dny malin nezralých. Stanovali jsme na ostrově v řece Sázavě s výhledem na hrad, který je tu na snímku. Nebylo mi ani deset let a do tábora jsme chodili na ostrov přes dřevěnou lávku. Je to krásné místo a gotický hrad moc pěkná památka. Díky za připomínku. :-)

Jako dítě jsem za jazyk vypláznutý v nevhodnou chvíli na nevhodném místě "slízla" maximálně pohlavek. Je vidět, že se časy dramaticky mění. :-Q