Evičko , jak Vám rozumím. Zažila jsem totéž a dokonce několikrát. Mužské nekritické sebevědomí je někdy větší, než ta mořská plocha za tím bláznivým chlapem na obrázku.

Jsem na Ostravu VŠB hrdá a ráda tomu, že ji můj syn může na TU studovat.

Ahoj. Obdivovala jsem Vodice v roce 2011, jakoby bych tam opět byla. Děkuji. Hvala. Prima den.

Takové dětství jsem nezažila, ale příběh jsem si přečetla ráda. Dýni mám ráda na jídlo na různé způsoby, dýně všeho druhu si fotografuji na podzim v trojské botanické zahradě, mám ráda sušená dýňová semínka. Ale nějak nemusím Halloween. Před 2 roky jsem na berlínském Hlavním nádraží zažila obchod celý s výrobky ve stylu Halloweenu, to už mi bylo až nemilé.

Opět potvrzuješ, jak se celý zážitek dá sbalit do malého slovního balíčku. A vše je naprosto srozumitelné. Ale moc lidí to nedovede.

Těch tisíc mil..., pěkné. Mám ráda rosu, jen nevím, proč jsem si dlouhou dobu zpívala od Wabiho - ne Rosu na kolejích, ale na kolenou, jak už jsem kdesi psala. Po dnešní otázce dne mne napadá, že jsem snad v minulém životě byla tou, co denně v kleče žala trávu! :(((

Architekt Gočár je autorem i menších staveb. Gočárovy domky stojí i v ZOO Praha - možná, že děvčata k nim došla, mně to zdravot. problém neumožnil -až někdy příště

Škoda, svůj boj rozjela opravdu dobře, avšak Flavia nepříznivý vývoj otočila. Švýcarský semifinálový duel mezi Rogerem a Stanem bude velmi zajímavý.

Slovo důchodce mně ani tolik nevadí, jeli použito k označení zaměstnání. Co mě a

Já bych ho ale dnes určitě kdekoli u nás velmi nerada viděla. Pamatuji si ho z raného dětství i si pamatuji,jak jsme v učebnicích škrtali celé stránky se Stalinem a Gottwaldem. Pomníky moc ráda nemám, je jen velmi málo těch, které mají co říci i dalším generacím V Londýně jsem viděla tolik různých soch a sousoší slavných generálů a králů, na královnu Viktorii jsem narážela všude a dnes už je jen málokdo zná a ví, proč tu jsou zvěčněni. A na některou dobu je lépe zapomenout, to bychom si tu také mohli nechat třeba sochu Hitlera? To by asi také nikdo nechtěl.

Růženčin minipříběh je úsměvný, ale dialog rozhodně patřil pochodující kachní rodince.

K mým nejoblíbenějším bylinkám a naštěstí také dostupným, i když nemáme zahrádku, patří pažitka, cibulka, petržel a kopr. Občas se podaří něco vypěstovat i na balkoně, ale spoléhat se na to nedá. Mnohé jiné kupuji a používám v usušeném stavu. Nedovedu si bez nich náš jídelníček představit.

Je pozoruhodné, že ti, kteří na příslušných postech rozhodují, se chovají, jako kdyby jich samotných se to ani v budoucnu netýkalo. A odborníci Vašeho formátu pak musí mnohdy bojovat s "větrnými mlýny".

Vím, ke komu báseň promlouvá, a Vás si za tuto výpověď velmi vážím. Děti za nic nemohou, ať jsou na jedné či druhé straně.

Dano, medailonek se Ti povedl.. Prima.

Františka Nepila mám moc ráda.S ním a jeho hlasem nastupuje pohoda,laskavost,úsměv a pochopení.mm

Ať je to ze života, nebo vymyšlené, moc se mi to líbí. Příběh parádní jako ty "hadříky" ve skříních.

Zdravím kamarádky, které jsem v ZOO musela opustit - moje dýchání nedovolilo zvládnout, co bych chtěla. Jsem ráda (i jako bývalá pražačka), že se vám v ZOO líbilo - já se tam ještě někdy, ale rozděleně -asi tak na 3x - podívám. Nashledanou 15. září v "Písečné bráně".

Zuzko, k tvým nádherným veršům není co dodat. Vždy je hltám (i když nekomentuji). Pokaždé na mne silně působí, nejsou to jen krásné verše, mají "duši". Velmi silně z nich cítím všechnu touhu, lásku, smutek ...

Moc hezké a milé!! Úplně mě dojalo, jak pán slávistickým barvám zasvětil vše, nejen ve své duši, ale i zvnějšku ve svém domově. A jeho skromnost by pro mnohé měla být mementem!