Tedy Zuzano, teď jste se odhalila. Ale klobouk dolů za tu otevřenost a upřímnost, s jakou nám to předkládáte. Pěkně v tom umíte chodit, jen co je pravda. Sjezdit a slétat kus světa bez řidičáku. Príma.

Hanko díky opravdu poděkování od tvých seniorů je na místě děláš pro ně opravdu na úkor svého volna první - poslední.Byla jsem svědkem když jsi se svými seniory přijela do našeho města a bylo vidět jak jsi se o vše starala a plánovala a obvolávala kde ještě cestou se stavit aby jste toho viděli co nejvíc a toho jsou si senioři vědomi takže Hanko díky.

Ale, Růženko, milé třeštiprdélko, kletba nezvané sudičky je přece zrušena láskou!! Moc Vám fandím, Zuzana

Moc dobré, díky, Nino. Konečně jsem se dočkala něčeho,na můj vkus.

Díky za přiblížení tohoto krásného místa a drž palce už se chystám vidět "Mácháč " a Doksy na vlastní oči.

jsem velice mile potěšena,že se Ti na toulkách po krásách naší malé,ale krásné vlasti líbilo.Ráda bych tuto "trasu" také letos absolvovala.No,snad se mi to podaří!!!

Vzpomínky, vzpomínky....to je kolikrát lepší než biják, Zuzko, že?

Ale, Hanko, na fotce v profilu vypadáte jako holka, takže, jak předpokládám, jde jen o Vám vlastní druh humoru. A pokud vím, tak jste se chystala na nějakou operaci. Je to v pořádku? Zdraví Zuzana

je fajn, jaké jste byla třeštidlo (já říkám spíš třeštiprdlo), a pokud jste taková dosud, je to ještě lepší. Hezký pozdrav, Zuzana

Hezký a roztomilý :-)

Tak tohle je hodně osobní a hodně smutný, až mě to dojalo. Babička tu sice už není, ale když na ní myslím, mám takový dojem, že je jen někde daleko a že nemůže přijet. Všechno o nás ví, co děláme, jak se máme, my na ní koukáme ve filmech v televizi... dokud na ní budeme myslet, bude tady s námi :-)

Proč tak smutně? Člověk je tak starý, na kolik se cítí a na každém věku je něco hezkýho :-)

To je moc hezké a je fajn, že to rodiče vydrželi dotáhnout do konce.

Vyplněné přání a vzpomínání na místech tvého mládí se ti konečně splnilo. A navíc se podařilo i setkání s kamarádkou . Těším se na další putování za vzpomínkou.

Zuzano, je k neuvěření, jak podobné události postihly mne. I já jsem se v 15 "vážně" zamilovala do krásného, charismatického učitele dějepisu a matematiky a on v mém nitru rozehrál inspiraci k básnění a veršování a díky Němu jsem začla hodně psát. Věděl o tom, básničky jsem mu drze podstrkovala, ale bylo to na ZŠ, takže nic si dovolit nemohl, krom pusy o prázdninách. Pak mi zmizel na pár let z očí. Po pár letech se objevil a z krásného kluka se stal plešatý kulatý pán, který studoval jednu vysokou školu za druhou. I on miloval dějiny, pracoval ve Vojenském historickém ústavu, zajímala ho vojenská historie. Psali jsme si a probírali občas naše životy. Ale vše jen písemně. Naše životy se nakrátko setkaly, on na to rád vzpomínal, mně však poznamenal na celý život. Zemřel v necelých padesáti letech. Moje první platonická, ale velmi inspirativní láska.

Fajn, výrazově stručné a řekne vše.

To jo, to je fajn.

Hanko, Hanko, vrátila jsem se z krátké cesty do Německa a čtu dodatečně Vaše vyprávění. Doufám, že od té doby už uteklo pár let, že to nebylo teď. Zkraje po listopadu řada našich lidí naletěla takovým novodobým "otrokářům". Slyšela jsem ještě horší příběhy. Vzpomínám, že jsem kdysi před ředitelem celorakouského archivnictví, který byl u nás v archivu na návštěvě, řekla při pozvání na oběd, že bych šla kamkoliv na práci do Německa, kde se domluvím, jen abych si vydělala, třeba za uklízečku, a on na mě začal řvát, že to snad nemám zapotřebí. takhle se shazovat, že přece mám nějakou důstojnost a ty mizerné peníze by mi za to nestály. Bylo to v době, kdy k nám západní cizinci přistupovali jako k nižší kategorii, a i když jsme třeba měli vysokou školu, mysleli si, že nám stačí málo. To, co mi řekl ten pán, jsem si zatraceně jednou provždy zapamatovala.

Zajimave ! Je mozne nekde videt instruktazni video nebo jak hra probiha ? Na turnaj se zrovna hlasit nemusim,ale s detmi si hravam casto a leto je pred nami...

Príma čteníčko.