Mít svou partu je důležité. Čím je člověk starší, tím víc
Ilustrační foto: Pexels

Mít svou partu je důležité. Čím je člověk starší, tím víc

13. 11. 2023

Parta, kroužek, spolek, komunita. Někam patřit, být součástí nějakého společenství je jedna z věcí, které život zpříjemňují i prodlužují. 

Náměstí, promenáda, kostel, vesnická hospoda, malý obchůdek a v něm výřečná prodavačka, která s každým zákazníkem prohodila několik slov. To byla místa, na nichž se dříve lidé přirozeně setkávali, povídali si. Současnost? Typická vesnická hospoda se stává naprosto nedostatkovým zbožím, v mnoha obcích vymizely a ty zbývající mají na kahánku. Centra velkých měst jsou často vylidněná, místo na procházku na náměstí se lidé chodí procházet do nákupních center. A kostely jsou místem setkávání pro poměrně malou skupinu lidí, jen v mála obcích a městech fungují jako přirozené centrum pro širokou veřejnost. O obchodech škoda mluvit, v těch nás už vítá je otravné pípání samoobslužných pokladen.

Výsledek? Není kam jít jen tak pokukovat po lidech, dát se nezávazně do řeči, seznámit se.

Mladí jsou na takový způsob života zvyklí, ničím jim nepřipadá zvláštní. Starším lidem ale často nevyhovuje. A naši předkové by se asi divili, jak uzavřeně žijeme, protože ti byli zvyklí se sdružovat mnohem více v nejrůznějších spolcích a klubech.

„Po roce 1989 mnohé spolky zanikly, byly považovány za něco, co souvisí s minulým režimem. Časem se ukázalo, že chybí,“ říká Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, která se zabývá organizováním aktivit a poradenstvím pro lidi vyššího věku.

„Vždy, když se probírám rodinnými fotkami, žasnu, co vše moji prarodiče dělali. Oba cvičili v Sokole, děda byl u dobrovolných hasičů, byl člen turistického klubu, prababička hrála ochotnické divadlo, měli spoustu přátel, na fotkách jsou pořád na nějakých výletech a akcích. To my dnes proti nim žijeme značně uzavřeně,“ říká Vlasta, která nedávno odešla do penze a přemýšlí, jak dál naložit se svým životem. „Nejdříve jsem se na důchod těšila, ale po pár měsících jsem se začala nudit. Už se probírám nabídkou různých klubů a kroužků v našem městě. Ráda bych poznala nové lidi, našla si partu, která podobně jako já chodí na hory,“ vysvětluje.

Z nedávné studie Evropského centra pro politiku a výzkum vyplývá, že každý pátý evropský senior nebo seniorka má pocit, že jim chybí přátelé, se kterými by sdíleli stejné hodnoty, zájmy a mohli se jim svěřit s radostmi i starostmi. Častěji mají takový pocit lidé v menších městech a na vesnicích. „Lidé si paradoxně myslí, že na vesnicích víc držíme pohromadě, ale opak je pravdou. Hospoda je už dva roky zavřená, kulturák přestal fungovat dávno, hned v devadesátých letech. Pak v něm byl chvíli obchod, později nic, budova chátrá. Scházet se není kde a vlastně o to asi nikdo nestojí, lidé jsou zalezlí na svých zahradách. Mladí si vyjedou autem, ale my starší tady opravdu nemáme žádnou příležitost k zábavě,“ říká třiasedmdesátiletá Jana z malé obce pod Beskydami a srovnává to s možnostmi své bývalé kolegyně, která žije ve Ostravě. „Ta si našla kamarádky na přednáškách na univerzitě třetího věku a začala chodit na jógu pro seniorky. Pochvaluje si, že si tam vytvořila partičku, která nyní nahrazuje její rodinu, která na ni tak trochu kašle,“ tvrdí Jana.

O tom, že je důležité být součástí komunity, party spolku, se mluví čím dál více. „V nejhorší situaci bývali lidé, kteří se ve vyšším věku ocitli na anonymních sídlištích, kde nikoho neznali,“ říká Dana Steinová, která už před rokem 1989 začala organizovat první akce, na nichž se dříve narození mohli scházet a věnuje se jim dodnes v Centru celoživotního vzdělávaní. „Mnozí lidé do něj chodí nejen proto, aby se něco nového dozvěděli, naučili, ale především proto, aby nebyli sami, aby si našli přátele,“ vysvětluje.

Právě ve vyšším věku má velký vliv na duševní i fyzickou kondici to, v jakém prostředí člověk žije. Pokud je to místo, kde má možnost navštěvovat různé akce, kluby či spolky a tudíž má svou partu lidí s podobnými zájmy, má mnohem větší pravděpodobnost, že jeho stáří bude pěkné, pohodové. Naopak u člověka, který žije sám v panelovém domě na okraji malé obce, v níž není žádné kulturní či sportovní vyžití, jeho rodina je daleko, nemá kamarády a obyvatelstvo paneláku se často mění nebo je mladé a tudíž si ani nemůže popovídat se sousedy, se nelze divit, když se z něj časem stane  znuděný bručoun, který už od života nic moc nečeká.

„Většina seniorů je aktivních, chtějí se učit nové věci. Časté zobrazování starších lidí jako nemocných a nemohoucích, je stereotyp, takový je jeden senior z deseti,“ říká ředitel Elpidy Jiří Hrabě a dodává: „Nejhorší je odejít do důchodu bez plánů.“

V posledních letech různých společností zabývajících se pořádáním akcí pro lidi vyššího věku značně přibylo. Jejich kvalita i zaměření jsou různé, některé mají krátkou životnost, jiné si naopak získaly vysoké renomé a spoustu příznivců. Je to dobrá a důležitá zpráva. Je to totiž zpráva o tom, že se společnost vrátila do starých dobrých časů, kdy bývalo běžné, že se lidé účastní veřejného života, chtějí a umějí se bavit. Ale jejich největší význam spočívá v tom, že kdo chce, má možnost svůj život změnit a najít si nové přátele, i když je mu už třeba osmdesát.

 

 

psychika společnost životní styl
Hodnocení:
(4.8 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Fialová
Copak to nevidíte? Ty obličeje jsou úplně stejný - musely by to být jednovaječná trojčata, ale spíš je to nějaká fotomontáž.
Hana Šimková
Pani Dagmaro mám to úplně stejné.
Dagmar Zwyrtková
Zrovna dnes, v tom pravém podzimním počasí, kdy je šedivo a ponuro, jsem si posteskla, že nemám žádnou partu přátel, žádný "babinec", kde by se daly probrat všechny ty veledůležité holčičí věci. S manželem jsme se několikrát stěhovali, poztráceli jsme ty své lidi (jsem vděčná za sociální sítě!) a žádnou novou společnost přátel, kam bychom patřili, se nám už nepovedlo najít. Celý život jsem pracovala s lidmi, mým pracovním nástrojem byla řeč a všechny způsoby komunikace a po příchodu domů jsem si přála jediné: s nikým nemluvit a aby nikdo nemluvil na mě. Aspoň nějakou dobu. Jenže s odchodem do důchodu je najednou toho mlčení nějak moc...
Hana Šimková
Dámy na fotce vypadají pěkně. Jsou hezky oblečené a učesané a mají kvalitní protézy. Vypadá to ale, že se asi vzájemně sežerou . Takový smích jsem ještě neviděla. Nebo je to snad reklama pro stomatology,kteří jim ty protézy dělali?
Oldřich Čepelka
Vím, že básník by se mi vysmál, ale beru to taky z hlediska hormonů, z hlediska biochemie v lidském těle. Do krve se vyplavuje oxytocin, což je látka, která způsobuje to, že si lidé věří, že se milují, že se cítí blízcí. Je to chemikálie, kterou dostáváme z doteků a z blízkosti podobně naladěných lidí. Mozek produkuje oxytocin, když se cítíme pochopeni a v bezpečí. Oxytocin je důvod, proč si hledáme partnera, proč potřebujeme přátele, proč se líbáme, dotýkáme, proč si podáváme ruce, proč se objímáme. Mimochodem, nejvíc oxytocinu vzniká při porodu, kojení nebo sexu, ale objeví se i při přátelském objetí! Trochu lze načerpat i z i60, ale to hlavní je fyzická blízkost. Oxytocin posiluje imunitní systém a prodlužuje život, takže bych přátelské, dostatečně osobní kontakty podporoval.
Marta Jobánková
Mám kamarádky, z nichž některé znám už od mateřské školky, a to mně je 78let! Ale nejvíc přátel mně do života dala střední škola a fakulta. Scházíme se pravidelně téměř každý týden v jedné milé hospůdce, a protože se dobře známe už víc než 50let, tak se známe dokonale ? Je to, svého druhu, balzám na duši! Máme sice své rodiny, ale taková "rodina" přátel je k nezaplacení! Proto doporučuji: pěstujte si přátele a važte si jich! ?
Radmila Coufalová
Přiznávám, že s mojí partou spolužaček občas vypadáme jako na úvodní fotografii. Hned jsem si na holky vzpomněla. Známe se ze střední, letos je to už 45 let. Každý rok jezdíme na ťýdenni dovolenou na hory a když začneme vzpomínat, je to někdy " rachot". Proto si pronajímáme chalupu na samotě. Je nás sedm bab, tak se to i finančně vyplatí.
Dana Puchalská
Kdo chce,ten se nudí.....a naopak. Jsem společenský tvor, celý život jsem pracovala mezi lidmi. A že bych se v penzi nudila,to fakt nehrozí. Ano,ta úvodní fotka je ŠÍLENÁ.
Jarmila Komberec Jakubcová
Souhlasím s panem Zelenkou, úvodní fotka je zřejmě převzata ze zahraničí. Je příšerná. Mm také pár kamarádek, ale žádná by se takto asi nechovala. Scházím se s bývalými přáteli a kolegy z práce či z doby, kdy jsem byla zastupitelka a to napříč politickým spektrem. Pak rády chodíme s NW holemi a to nejraději okolo Boleveckých rybníků. Mám i bezvadné kolegy v práci. Tam máme kávové dýchánky v prostorách firmy. Jsme OSVČ a tak si sami velíme. V prostorách domu kde pracuji sídlí totiž několik firem nebo advokáti a ekonomové.
Anna Potůčková
Nemyslím si že mít svou partu je až tak důležité. Všeho s mírou. Mezi přáteli jsem ráda, ale mám také občas ráda samotu a věnovat se svým koníčkům. Asi by mě nebavilo každodenně se s partou scházet, chodit po kavárnách apod.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.