O Lednici se říká a myslím si, že zcela právem, že je perlou Jižní Moravy. Aby ne, když zde stojí snad nejkrásnější zámek celé Moravy. Nachází se v Lednicko-valtickém areálu o rozloze 283,09 km² a celé toto území bylo zapsáno dne 7. prosince 1996 do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nejlákavějšími stavbami jsou kromě zámku také Minaret vysoký 62 m, Janův hrad (umělá zřícenina) vybudovaná v r. 1807–1810. U lednického zámku je také velký skleník, ve kterém je spousta tropických rostlin.
Lednicko-valtickým areálem vedou stezky pro pěší turistiku, a kdo rád fotí si tu přijde na své. V tomto areálu je spousta vodních ploch se spoustou různých vodních ptáků. Třešinkou na tomto pomyslném dortu je také možnost se plavit po Černé Dyji na 2 trasách. Od zámku k Minaretu, od Minaretu k Janovu hradu a opačně. Od května o víkendech je další možností se projet tímto areálem konským povozem, v hlavní sezonu se vozí každodenně.
Naše setkání se uskutečnilo ve dnech 12.-15. května 2025 a byli jsme ubytováni v Penzionu Hippoclub Lednice, kde koně mají stáje. Zde jsme se scházeli vždy k večeři, abychom se večer všichni společně pobavili, zazpívali, zasoutěžili a zatancovali. Soutěže pro nás připravil naprosto skvělý redaktor portálu i60 Honza Raška. A nutno podotknout, že zejména v kvízu nás nijak nešetřil a otázky byly těžké. Soutěžilo se také třeba ve zpěvu, poznávání zůčastněných členů Íčka tohoto setkání dle fotografií které zaslali. Tentokrát se měli členové uhodnout dle oblíbeného zvířete, oblíbené květiny a oblíbeného místa, kde žijí, bydlí či jinak jsou s místem nějak propojení. A to nebylo také zrovna nejlehčí. Pejskové a kočičky byly na fotkách nejčastěji, a tak jak hned poznat konkrétní osobu?
A náš program? Ten vypadal asi takto. V pondělí byl příjezd těch co se přihlásili, první se každý ubytoval a po něm hned se udělala první menší tůra k Minaretu. A fotografové měli rej. Fotilo se jako o závod. Však také bylo co, kraj si o focení přímo říká. Po návratu z tůry jsme se sešli u večeře a po ní se bavili. A protože je to vinný kraj, v areálu, kde jsme byli ubytováni je také vinotéka, tak je jasné, že bez vína se to neobešlo. Víno bylo jak bílé, tak také červené. Po skončení zábavy se šlo spát, abychom nabrali síly do dalšího dne, kdy nás čekaly další tůry. Ale také plavba, na kterou jsem se nejen já moc těšila.
Probudili jsme se všichni do sluncem zalitého, byt chladného rána, ale odpoledne bylo pro tůry jak vyšité. Nejdříve nás čekala prohlídka nádherného Lednického zámku. Přivítala nás kastelánka tohoto zámku, která je kastelánkou už spoustu let. Mnohé jsme se od ní dověděli a pro zámek udělala spoustu práce. Po té si nás přebrala průvodkyně, a spoustu informací jsme se o zámku a zejména pak o interiérech a historických postavách spojených se zámkem dověděli. Průvodkyně vyprávěla moc hezky, jeho dějiny znala velmi dobře. Po prohlídce jsme pak šli mnozí na oběd do restaurace blízko tohoto zámku. A co jsem si konkrétně na oběd dala já s Vlastou? Byla to pečená kachna se zelím :-). Byly jsme tu na obědě již v lonském roce a vaří zde moc chutně. Po obědě jsme se vydali do 3 km vzdáleného Janova hradu. Někdo zavítal i zde na jeho prohlídku. Okolí hradu je pohádkové. A od tohoto hradu jsme se pak 40 minut plavili po Černé Dyji k Minaretu. Kapitánem naší lodi byl velmi znalý a sympatický pán, krásně po celé plavbě vyprávěl nejen o historii, ale také o současnosti, co se řeky a okolí týká. Když jsme doplavali k Minaretu, tak odsud jsme se vydali kolem rybníku zpět k ubytování a cestou jsme opět zaměstnali své fotoaparáty. Stále bylo co fotit. Po večeři přišla na scénu opět naše společná zábava, tanec, zpěv a přátelský pokec. Po něm pak odchod do pokojů ke spánku, abychom byli odpočinutí na další den, ve kterém opět nechyběla turistika.
Vstávali jsme do dalšího dne (středa) našeho setkání. Tentokrát jsme se rozdělili do 2 skupin. Ti co jsou turisticky zdatní se vydali na Pálavu, já patřila do druhé skupiny která se vydala do Valtic. Bylo nás celkem 6 Íčkařek. 3 jsme šli na prohlídku zámku, 3 šli na prohlídku Valtic. Po příjezdu do pensionu jsme poseděli do večeře pod pergolou, pokecali, zasmáli se a doba do večeře utekla. Poslední večer byl už klidnější, myslím si, že nějak fyzicky unavený byl už téměř každý, a proto se šlo celkem brzy spát.
Probudili jsme se do posledního dne, dne kdy jsme odjížděli zpět ke svým rodinám, do svých domovů. Popřáli jsme si zdraví, a vyslovili další přání dalšího úžasného setkání, at už se koná kdekoliv. Myslím si, že tato setkání jsou bezkonkurenční a Íčko je ten nejlepší seniorský web, který nám seniorům velmi rozumí nezávisle na tom, jakou máme kvalifikaci, vyznání apod. A za to patří celé redakci moc velké díky.
