Nenápadnou knihu schovanou mezi Zbabělci a desítkami dalších, ale pro mě prvním a zásadním, dosud nepřekonaným setkáním s Josefem Škvoreckým.
Lvíče je o všem. O době raných šedesátých let, kdy už se mnohé mohlo, ale pozor, ne až tak moc… O statečnosti, zarputilosti, ale i komičnosti těch, co chtěli něco změnit, a hlavně o těch, co chtěli jen tak proplouvat, O posedlosti, která by se jindy a jinde mohla nazvat láskou, ale zde tedy rozhodně ne, alespoň já to tak cítím.
O vztazích mezi kolegy, o hodnotách, které všichni vlastně známe, ale jen těžko a zřídka jsme ochotni je pojmenovat, natož za ně bojovat. Takže je nám trochu hanba, hanba za nás samé. A také si stále nejsme jistí, co je správné, jestli se vlastně ve všem jen nemýlíme…
Kdo Lvíče četl, dá mi za pravdu, koho minulo, vřele doporučuji. A k tomu si dopřejte jako bonus film z roku 1969 - Flirt se slečnou Stříbrnou. A žádné komentáře typu: „knížka je lepší nebo film se mi líbil víc.“ Dokonalé je přečíst si knihu a pak vidět film. Jan Kačer je ztělesněním Škvoreckého hrdiny a Marie Drahokoupilová sice fyzicky neodpovídá předloze, ale rozhodně je krásná a tajemná a tak to má být.
Pokud tedy Luboš Pospíšil zpívá, což je bonus č. 2 :
Už vyplouvám k Vám, Karino
do rána zbývá jen sto roků samoty
už vyplouvám k Vám, Karino
odsouzen k životu zní výrok poroty…
Co k tomu dodat? Orten ani Škvorecký by to nenapsali lépe.
