Kouzlo časů minulých:
Rodičem snadno a rychle

2. 7. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 2.7.2015 21:41

Hezké vzpomínky.Myslím, že takový mírný nedostatek je veliký tmel.Dělat z prdu kuličky mě bavilo a stále baví...

Zuzana Pivcová 2.7.2015 07:50

Správný mladý muž. Myslím, že Vám toho hodně zůstalo až do dneška.

Květoslava HOUDKOVÁ 2.7.2015 04:11

Když se měly moje děti na konci ZŠ rozhodnout, co dál, fungoval tzv. poradce (podle mne i jiných rodičů "člověk na zabití"). Ve městě vojenský útvar, nedaleko Spolana (chemička) - školní poradce by nejraději měl samé studenty Vojen..škol a Chemické průmyslovky = nejčastěji doporučoval. Syn byl - naštěstí - drobné postavy - tak jsem řekla panu poradci, že se mi nelíbí "prťaví vojáci". Dcerka si to vyřešila sama: "Pokud půjdu na chemic. průmyslovku, tak potom Spolana zmizí z mapy! " Z pana poradce je už vetchý důchodce, ale na jeho dřívější "aktivnost" nelze zapomenout ( pokud ho potkám, myslím na odplivnutí !)

Zpět na homepage Zpět na článek

Já debáb dýbu!

Už těžko si vzpomínám, že jsem byl někdy v deseti nebo jedenácti letech nachlazený a chtěl jsem jít ven (to jsem chtěl vždycky). Ale naši byli proti:

Oldřich Čepelka

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Zápisník starého muže: Jak to chápe dítě

Nastala nějaká příležitost k oslavě a sešlo se u nás více hostů. Jako domácí jsem se jich ujal a…

Zdeněk Folvarčný

Můj hřích mládí

Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy mládí se mne nějak moc netýkaly, náboženské hříchy už vůbec ne. Ale přece jen si něco vybavím, každý máme nějaké „něco“.

Renata Pospiechová